Pro letošní expedici jsme opět zvolili lokalitu Rumunska, a to abychom procestovali námi ještě neprojeté části tohoto ,, krásného´´ státu. Odjezd byl určen na 5 září. Trasa byla vymyšlena tak, abychom projeli přes Ukrajinu, Rumunsko, Maďarsko, Slovensko, Rakousko a Česko.
Stateční cestovatelé: Jarda – Bandit 1200
Láďa – Bandit 600
Zdeněk – DL 650 V-Strom + Monika ( od středy)

Pátek 5. 9.08
Pro přepravu na Slovensko volíme naší oblíbenou dopravu autovlakem Praha – Poprad. Kurtujeme naše miláčky a zjišťujeme, že ve vlaku nejsme jediní motorkáři. Banda enduristů míří směr Ukrajina. V 22,05 odjíždíme a po krátké poradě jak zítra pojedeme uleháme.Tři lidi v coupé je fakt mazec, ale nakonec to šlo. Dnes najeto Kluci asi 70 km, já 12 km.

Sobota 6.9.08
Po super noci se probouzíme do krásného počasí skoro v Popradu. Skládáme motorky, a po připevnění veškeré bagáže v 7 hodin vyrážíme směr Prešov. Zde stavíme u benzínky a hned se nás okupují dvě totálně nalité Slovendy. Přehráli jsme je s  Láďou takticky na Jardu, který se nemohl bránit, protože byl na záchodě. To bylo překvapení, když se vrátil, dvě baby na motorce svolné asi úplně ke všemu. Raději nasedáme a vyrážíme směr Michalovce a hraniční přechod Vysoké Nemecké. A je to tady, Slováci v pohodě, pak předjíždíme kolonu a dostáváme od nějakého vojáka první nesmyslný papír a nějaký dotazník. Po vyplnění opět předjíždíme, u okénka dostaneme vynadáno, že jsme předjeli a pak si vše opisují do PC.
Hodně mě pobavilo, když jsem viděl moje jméno napsané v azbuce. Pak probíhá další kontrola všech dokladů a věcí. Nic nechtějí vidět, jen se neustále ptají na zbraně. A už jedeme, ale zase nás staví voják a chce nějaký papír. Jeden mi zbyl a ono je to ono. Tak a jsme na Ukrajině. Jedeme směr Užgorod a Mukačevo.

Silnice je pěkná a široká, ale vozový park je dost rozmanitý. My předjíždíme totálně rozhadrované kouřící náklaďáky a žigulíky a nás předjíždějí z leva i zprava závodníci v oktávkách. Docela hustý. Na jedné benzínce měníme plány a po dohodě, že Koločavu vypustíme si to smažíme směr Vylok a Halmeu. Zde nás čeká další kolo papírování na hranicích UK – RO Nakonec vše v pohodě a jsme konečně v Rumunsku. Jedeme po silnici 1c a pak se napojujeme na silnici 19 která vede do Nergesti-Oas. Zde v restauraci měníme peníze, banky mají zavřeno, ale jak později zjišťujeme, tak peníze lze vyměnit i u benzínek.
Je okolo 15 hodiny teplota asi 30° C a tak startujeme a uháníme přes kopce do Sapinty, do rodinného campu, kde jsme byli už loni.

Po krátké debatě s paní domácí stavíme stany a jdeme do místní restaurace na klobásky a pivko. Za tmy se vracíme, a zjišťujeme, že na zahradě je u domácích docela solidní mejdan, asi rodinná sešlost. Jarda vyřizuje sprchu, a tak pan domácí roztopí lázeňská kamna.
Dnes najeto 480 km.

Neděle 7.9.08
Ráno se budíme do krásného dne, mejdan byl do dvou ráno, hrála ta jejich super hudba, to je jedna písnička pořád dokola. Láďa nic neslyšel. Balíme a jedeme dál do Sighetu-Marmatiei, kde bereme benzín a měníme peníze. Zde najíždíme na 18 a jedeme až na horský přechod Statiunea-Borsa 1416 m. n.m. Silnice oproti loňsku je nová, pouze poslední úsek je plný děr. Jelikož je neděle, tak je tady mnoho výletníků, ale taky prodavačů borůvek. Po zastavení se na nás vrhá hejno dětí a loudí bonbóny. Láďa se slituje a okamžitě přichází o veškeré sladké zásoby. Výhledy na okolí jsou nádherné a tak odpočíváme a fotíme.

Po odpočinku sjíždíme dolů a dole opět nová silnice, ale posypaná kamínky a tak se musí jet opatrně. Jedeme podél nějaké říčky a kocháme se. Malé vesničky a okolo krásné kopečky.

Po cca 50 km najíždíme na 17, a míříme na jih do města Vatra-Dornei. Jelikož je doba oběda, tak stavíme v místní restauraci a dáváme si výbornou pizzu. Hodnotíme situaci, a jelikož jsou teprve dvě hodiny, vyrážíme zpět po 17 na sever směr Moldovita. Krásnou silnici na chvíli vystřídalo totální staveniště a prašná cesta. Ale pak to přišlo, super povrch a plno zatáček. Prostě paráda...

Uhýbáme na 17a, a míříme k malovanému klášteru V Molovitě. Zde parkujeme, a jsme svědky zajímavého dění. Místní Pop posvěcuje celou rodinu i jejich nové auto, které celé postříkal svěcenou vodou (i vnitřek). Fotit se smějí pouze budovy zvenku a místní jeptišky ne. Věří, že jim fotka bere duši. Mě se to ale tajně povedlo. Vnitřek je nádherný, vše je pomalované obrázky svatých. Z kláštera jedeme po žlutce na Vamu a pak po hlavní ( je to panelka) až na odbočku ve Frasinu. Jedeme po vedlejší silnici ( v mapě žlutá) směr Ostra. Silnice je hrozná, ale příroda super. Šplháme na přechod 1320 m.n.m. a pak dolu směr Brosteni. Zde se napojujeme na 17b a svištíme podle řeky Bistrita až k přehradě L.Izvorul Muntelui. Tady máme již z loňska vyhlídnutý plácek u vody, kde se dá v „klidu“ přespat. Sjíždíme tedy k vodě, a jaké je naše překvapení, všude plno lidí a rybářů. Však je také neděle, tak jsou asi na pikniku. Nacházíme príma plácek u lesa, stavíme stany a jdeme se vykoupat. Voda je super, vaříme večeři a kocháme se pohledy na okolí jezera. Jen ty odpadky, ty opravdu od loňska přibyli. Výletníci pomalu odjíždějí a když už za tmy odjeli poslední, tak z  lesa začali pomalu a bázlivě vylézat toulaví psi a přehrabovat se v nových odpadcích. Vypili jsme nějaká piva a ještě jsem postrašil kluky historkou o medvědech a zaleháváme. Je úplné bezvětří, a tak je vše slyšet. Neustále v lese za námi něco praská, psi se pomalu blíží i k nám a rámusí s plechovkami od piva. 2x se mi v noci aktivoval alarm, ale nějak se mi nechtělo vylézat ven. Každou hodinu se budím a už se moc těším až bude ráno.
Dnes najeto 370 km.

Pondělí 8.9.08
Ráno vstáváme a vyprávíme si zážitky z noci. Láďa opět nic neslyšel. Balíme a okolo 9 hodiny vyrážíme směr Bicas. Dnes se chceme dostat co nejblíže k moři. Jedeme po silnici č.15. Krásná, široká dvouproudovka, jedeme 130 km/h a míříme do města Bacau. Tady u benzinky tankujeme a pokračujeme po 2 na Adjut a Marasesti. Cesta sice ubíhá svižně, ale jedeme vlastně pořád ve vesnicích, protože je jedna za druhou. Každá vesnice měří 7 -10 km a hned za cedulí konec začíná nová. Rychlost se tu ale moc nedodržuje, tak jedeme stále 90 – 100 km/h. Za Marasesti uhýbáme na 24 na Tecuci. Je čas oběda, a tak hledáme nějakou restauraci. Jardovi se daří, a už si pochutnáváme na výborné pizze.

Nasyceni a občerstveni, teplota je ve stínu 38°C vyrážíme dál. Po 25 jedeme směr Galati a před uhýbáme na 2b do města Braila. U benzinky tankujeme a několikrát se ptáme na trajekt přes Dunaj. Každý nám ukáže nějaký směr, tak jedem. Trochu bloudíme a zajedeme si asi 10 km, ale má to výhodu, protože je tam obrovský Kaufland a jdeme tedy nakoupit nějaké potraviny. Pak se vracíme zpět a nacházíme správnou cestu k trajektu. Píši cestu, protože to opravdu byla prašná cesta vedoucí k přístavu kde je hlavní tah k moři. To asi člověk nepochopí.

Na trajekt nás nacpou co nejvíce a už se jede. Na druhé straně je to stejné, asfalt nikde a mraky prachu a vedro. Po chvíli vyjíždíme na silnici 22 a jsme jak v Americe. Okolo nás jsou pustiny a kopečky a před námi je absolutně rovná silnice, bez zatáček a provozu.

Po chvíli zatáčíme na 22a. To bylo asi velice špatné rozhodnutí, protože jsme jeli 35 km po totálně rozbité silnici, kde bylo mraky děr a někdy nešly ani objet. Mě to na enduru moc nevadilo, ale kluky jsem litoval, ale i obdivoval, že to skousnou a jedou. Tady opravdu platilo, že: Zkratka byla delší, zato méně pohodlná. Po hodině jsme opět najeli na silnici č. 22 a musel jsem klukům slíbit, že už nikdy nepojedeme zkratkou. Jedeme po hlavní směr Konstanta, ale hlavní byla také poněkud v rozkladu. Před Konstantou uhýbáme konečně k moři na Navodari a hledáme camp. Po další hodince hledání a komunikaci s místním obyvatelstvem se odhodláváme k zajetí po první panelce směrem k  moři. Je již tma, panelka náhle končí a začíná prašná cesta. Sjíždíme na pláž, a radíme se co dál. Každý se vydáváme na jednu stranu a po chvíli se opět scházíme na dohodnutém místě. Já jsem dojel na vojenskou základnu, Jarda k bufetu na pláži a Láďa je nejúspěšnější, objevil velkou usedlost přímo na pláži, a tak jedeme za ním. Pan domácí je bezva, umí anglicky, a tak domlouváme cenu za apartmán na dvě noci. Spím s Jardou na manželský posteli pod jedním prostěradlem, tak raději volím spacák. Pokecáme a jdeme spát, máme toho dost – dnes najeto 575 km a teplota celý den přes 35°C.

Úterý 9.9.08
Ráno je zataženo ale moře je teplé. Jarda dělá celkovou očistu sebe i svého Bandita. My jedeme s Láďou na výlet do Konstanty. Je to asi 20 km a míjíme spoustu campů. Ale náš domeček je lepší. Ve městě je dost velký provoz, jsou tady tříproudové silnice a obrovské křižovatky. Zastavujeme u Carefuru a kupujeme vodu a víno. Pak jedeme nazpět a fotíme. Po návratu najdeme Jardu celého vymydleného i s motorkou.

Odpoledne jdeme na pláž a moře je krásně teplé.

Nacházíme kiosek, kde byl včera večer Jarda a jdeme na pivko. Po chvíli přišli nějací Rumuni že zapadli v písku, a tak jdeme pomoci tlačit. Nakonec to auto vytáhl Tranzit. Ale u kiosku hned proběhli přípitky na přátelství a už se točila piva o život. Seznámili jsme se s Rumunem, který byl z vojenské základny, kam jsem večer dojel já a který mluvil anglicky a s jeho kámošem Italem, který mluvil italsky. Po pár pivech odpadá jazyková bariéra a náramně se bavíme. Později odpoledne se jdeme vykoupat a kluci usínají. Já se stále koupu a pak vyrážím na pěší výlet po pláži. Vracím se za tmy a kluci stále spí, tak jdu opět navštívit kiosek. Jsou tam naši noví známí a jejich holky, a potom ještě jedem hluchoněmý Rumun a jeden Mongol. Zábava i piva pokračují a najednou přicházejí vyspalí kluci a dál popíjíme a družíme se. Okolo půlnoci máme fakt všichni dost a odcházíme spát.
Dnes najeto 58 km.

Středa 10.9.08
Ráno vstávám v 6 hodin místního času, v Praze je 5 a jdu na pláž vyfotit východ slunce.

Dnes nás čeká docela porce kilometrů a tak po návratu budím kluky a pomalu balíme. Jedeme do Konstanty a pak směrem na Bukurešť po silnici 22c asi 100 km mezi kamióny a je to docela otrava. Pak ale najíždíme v Černé Vodě na dálnici A1 úplně novou krásnou a hladkou a pálíme to co to jde. Přijíždíme do Bukurešti a nechceme jet po obchvatu, kde je to údajně o život. U benzinky nám radí obsluha jak to objet, tak asi po půl hodině končíme v totální koloně u nějakého železničního přejezdu. Vypínáme motorky a čekáme na slunci až přijede vlak. Ptám se řidiče autobusu na cestu, a dozvídám se, že jedeme správně. Závory jdou nahoru a Jarda zjišťuje, že mu nejde natočit Bandit. Odešla baterka, která už zlobila od Ukrajiny. Láďa ho roztlačuje a jedeme dál. Po chvilce najíždíme na hlavní okruh Bukurešti. Je to strašné, totální zácpa a silnice je široká tak, že protijedoucí kamióny o sebe brnkají zrcátky.

Tak to je opravdu hrůza a k tomu obrovské vedro a prach. Po hodině kličkování a objíždění konečně nacházíme odbočku na letiště Otopeni, kde musíme vyzvednout Moniku.
Přijíždíme na letištní parkoviště, já jdu najít Moniku, a Jarda shání po telefonu nějakou opravnu, nebo prodejnu. Nakonec si kluci mezi sebou mění baterky a ono to funguje. No sláva. Vůbec si neumíme představit někde honit motoprodejnu. Monika nalezena i její ztracené zavazadlo, a tak nasedáme a opět najíždíme na slavný okruh. Po hodině kličkování mezi kamiony konečně najíždíme na dálnici A1 směr Pitesti. Stavíme u benzínky a dáváme si konečně nějaký oběd. Monika nám vypráví zážitky z letadla a hlavně jak se ztratilo její zavazadlo s motooblečením a pak se zase našlo.

Dálnice do Pitesti je také krásná a hladká, a tak můžeme jet a nevadí i teplota 37°C. Pokračujeme po 7c a ve městě Curtea de Agres, bereme benzín a nakupujeme zásoby. Je to poslední možnost nákupu, pak již pokračujeme dále do kopců na Transylvánskou magistrálu. Míjíme několik vesniček a přijíždíme pod přehradu L. Vidraru, kde dnes přespíme v korytě vyschlé řeky Arges. Stavíme stany a já s Monikou se jdeme projít kaňon až na konec kde je vysoká hráz přehrady. Cestou sbíráme dřevo a po návratu zpět děláme oheň, pijeme víno a opět řešíme přítomnost medvědů. Po setmění začal profukovat kaňonem dost silný vítr, a tak zalézáme do spacáků a usínáme. No jak kdo, Monika celou noc sleduje okolí našeho tábořiště a poslouchá různé zvuky kutálejících se odpadků.
Dnes najeto 468 km.

Čtvrtek 11.9.08
Ráno při snídani si vypravujeme zážitky z noci, a o tom odpadkovém rámusu. Láďa opět nic neslyšel. Balíme, a vyjíždíme ven z koryta. Jedeme asi 500m na parkoviště pod zříceninu hradu Poienari. Je to opravdové sídlo hraběte Drákuly. Čeká nás zdolání 1432 schodů, které pokořujeme za 25 minut. Jarda zůstává dole u motorek.

Rozhlížíme se po krásné podzimní, barevné krajině. Je nádherně jasno a sluníčko už opět začíná připalovat.

Po prohlídce zříceniny scházíme po schodech dolů a po odpočinku nasedáme a vyrážíme na 70 km dlouhé stoupání do nejvyššího místa, kam se dá vyjet po silnici. Jedeme podle přehrady, je tu poměrně slušná silnice a krásné zatáčky. V jedné potkáváme stádo ovcí.

Dále pokračujeme stále nahoru a obdivujeme krásné výhledy. Silnice šplhá po vrstevnici, a zatáčky jsou tak prudké, že se jede chvilkami na jedničku, nebo dvojku.

Projíždíme asi 200 m tunelem, a už jsme na vrcholu, kde je parkoviště, stánky s občerstvením a několik restaurací. Fotíme společnou fotku a jdeme do restaurace na oběd. Cedule hlásí výšku 2030 m.n.m. Dáváme si nějaké speciality a stále se rozhlížíme z terasy na vrcholky hor.
Po obědě opět nasedáme, a vyrážíme na sjezd do údolí. Silnice je opět krásná a zatáček nepočítaně.

Po 30 km nádherného sjezdu se napojujeme na silnici č. 1. která je ve výstavbě a je položený nový koberec. Jede se pěkně, ale musíme dost předjíždět kamióny, které jedou pomalu. V Talmaciu uhýbáme na 7 a jedeme směr Brezoi. Silnice vede podle řeky a je to strašné, protože jsou to vlastně dvě kolony kamionů a jedna zatáčka za druhou. Předjíždění je velice nebezpečné a jízda je strašně vyčerpávající. V Brezoi stavíme u jediné benzinky, kterou jsme cestou potkali, ale mají tam nějakou kontrolu a tak nemůžeme natankovat. Když se ptám obsluhy, zda v našem směru je nějaká jiná pumpa, tak tvrdí, že po 40 km tutově. Tak se vydáváme po silnici č. 7a směr Petrosani. Po ujetí 40 km vjíždíme opravdu do větší vesnice, kde nakupujeme potraviny, ale benzinka nikde. Vrátit se už nemůžeme, a tak se rozhodneme risknout přejezd dalších sedel a vrcholků absolutní pustinou. Vyjíždíme do sedla ve výšce 1571 m.n.m. a u přehrady Lacul Vidra nalézáme krásný plácek pro přespání. Klukům už hodnou dobu svítí rezerva, ale pevně věříme, že to zítra dojedeme. Podle mapy a cedulí je to do Petrosani asi 60 km. Stavíme stany, rozděláváme oheň a popíjíme vínko. Začíná být trochu zima, ale co by člověk chtěl v 1300m.n.m. Dnes se cítím poměrně bezpečně, a tak spokojeně usínám.

Dnes najeto 240 km.

Pátek 12.9.08
Ráno, nás vítá krásné sluníčko a na teploměru mám 10°C. Na Západě, kam dnes směřujeme jsou ale trochu mraky, tak se uvidí. Vyjíždíme na silnici 7a, a pokračujeme úsporným tempem. Já mám benzínu ještě dost, a tak věřím, že by jsme to nějak vyřešili. Jedeme okolo přehrady, a najednou krásná asfaltka končí a začíná kamenitá cesta. Děsíme se představou, že to skončí někde v lese, ale najednou ze zatáčky proti nám jede Tranzit rychlostí jak po dálnici. To je věc, kterou s klucima neustále řešíme, že Rumuni jezdí pořád stejně. Po polní cestě, nebo po dálnici, novým, nebo starým autem. Tím se trošku uklidňuji, že to asi někam vede. A opravdu, asi po 15 km vyjíždíme do dalšího sedla ve výšce 1575 m.n.m. Opět krásné výhledy, ale blikající rezervy u kluků nás děsí čím dál víc.

Pomalu se začíná objevovat asfalt, a za chvíli je opět silnice, jak má být. Jedeme s kopce podél potoka a obdivujeme krásné soutěsky...

Dojíždíme do Petrosani a stavíme u OMW a kluci asi dojeli jen na výpary. Po oddechu se vydáváme po silnici č. 66 směr Hateg. Silnice je pěkná, ale vjíždíme do mraku a začíná pršet. Stavíme a nástup do nemoků. Jedeme v dešti do Simerie a odbočujeme na 7 směr Deva. Stále prší, a je velký provoz, tak stavíme u velkého hotelu a jdeme na oběd. Během oběda se mraky trochu zvedli a přestalo pršet. Tak hned vyrážíme po 7 směr Arad. Jedeme podél řeky Mures, po úplně nové krásné silnici a cesta pěkně ubíhá, a už je zase vedro. V Aradu bereme na obchvatu u benzinky za poslední Rony benzín a jedeme směr Nadlac, kde je hraniční přechod. Na hranicích je to v pohodě, je vidět, že jsou Rumuni v EU, nechtějí vidět ani pasy. Pokračujeme po pěkné silnici č. 43 na Szeged. Tam projíždíme městem, a hledáme camp. Stále je vedro a dusno. Po ubytování vaříme a jdeme na pivko. Pan výčepní je totálně namol a odchází z hospody pryč. Ani po nás nechtěl zaplatit. Začíná pršet, tak zalézáme do stanů. V noci je pěkná bouřka, docela velké hromy a pěkně prší. Přesto se spí dobře.
Najeto 435 km

Sobota 13.9.08
Ráno už neprší, ale je zataženo. Tak balíme a povídáme si o noční bouřce. Láďa opět nic neslyšel. Vyrážíme směr Budapešť, ale po dálnici nechceme a tak Jarda vymýšlí krásnou trasu po okresce č 50. Jede se parádně, ale už není takové teplo, jako včera. S jednou přestávkou najíždíme u Budapešti na obchvat, a hledáme silnici č. 1, po které pádíme směr Komárno. Tady zastavujeme v krásném hotelu a obědváme. Po výtečném obědě jedeme po silnici č. 63 na Velký Meděr. Tady je termální koupaliště a my se jdeme vykoupat a nahřát. Dnes totiž pofukuje docela studený vítr, a tak se těšíme do teplé lázně. Po trocha potížích při placení jsme vevnitř. Areál je poměrně veliký a jsou tady asi 4 bazény z různě teplou vodou. Volíme ten nejstudenější, a pak kluci s Monikou jdou raději do teplé.

Po vykoupání nasedáme, a vyrážíme směr Bratislava. Tam najíždíme na obchvat, a hledáme místní camp Zlaté Písky. Stavíme stany, a jdeme do restaurace utratit Slovenské peníze. Sedíme na zahrádce a pozorujeme, jak se začínají scházet mlaďoši na diskotéku. Posíláme tam Jardu, ale on nechce jít sám. Dělá se pěkná zima, a tak zalézáme do jednoho stanu, a popíjíme vínko.
Najeto 365 km.

Neděle 14.9.08
Ráno je pěkná zima a zataženo. Tak rychle balíme a jedeme na prohlídku Slalomového kanálu Čuňovo. N hrázi přehrady to opravdu hodně studeně fouká, ale prohlídka kanálu je super. Někdy si sem musím zajet s kajakem.

Do Česka nechceme jet po dálnici, a tak po kratší zajížďce nacházíme silnici č. 9, a záhy 49. Vedou Rakouskem podél hranice ze Slovenskem. Krásný povrch a spoustu zatáček pouze kazí veliká zima. Je 10°C a fouká studený vítr. U Břeclavi přejíždíme hranice, stavíme na oběd a čaj. Řízky byli obrovské a tak funíce nasedáme a najíždíme na dálnici směr Brno. Tady naposledy bereme benzín a pálíme to po tankodromu D1. U Humpolce stavíme na čajík a loučíme se. Láďa se odpojuje na odbočce 56 na Zruč nad Sázavou, a Jardu opouštíme my u Kácova. Jedeme se podívat na naší chaloupku u řeky Sázavy. Pak hurá domů a v 17,30 slézáme z motorky a vítáme se s našimi psíčky. Posíláme si s klucima SMS o hladkém dojezdu domů.
Dnes najeto 463 km.

Závěr :
Celkem jsme najeli 3500 Km,
Průměrná spotřeba na mém V-Stromu 5,2 L
Přibližné náklady pro dva lidi: cca 12000 Kč

Moje postřehy:
Ukrajina – Projeli jsme pouze krátký úsek ( 160 Km) ale moc se mi tu nelíbilo. Asi by to chtělo jet více do vnitrozemí, tady na kraji u Slovenska jsou špatné silnice, auta jezdí dost nebezpečně, není výjimkou předjíždění zprava, auta kouří a smrdí. Rumunsko – Krásná země, příroda nádherná a silnice se proti loňsku hodně zlepšili. Řidiči docela ohleduplní, jezdí tu dost starých aut a povozů s koňmi, ale i mnoho nových aut. Motorkářům se snaží uhýbat a stále troubí. ( je to na pozdrav) Moře pěkné, ale v celé zemi i na plážích jsou odpadky. U pump se dá platit kartou a není ani problém z výměnou peněz. Benzín je kvalitní, ale brali jsme jen u velkých pump. Jsou tu velká nákupní střediska a ceny jsou asi jako u nás. Rumunština je dost náročná, ale spoustu lidí mluví anglicky německy nebo rusky. Přespat se dá kdekoli, ale je tu mnoho toulavých psů, a v  horách medvědi.

Motorky jeli bez problému, pouze závada na velkým Banditu s baterkou, ale vyřešilo se to výměnou z malého. Všichni účastníci byli super a tak se příští rok těšíme do Finska.

Zapsal Zdeněk.

Fotoreportáž z loňského výletu do Rumunska...
Informace o Rumunsku
Cestopisy pro nadchnutí...