Nordkap 2009
6.6.09 - Tak vyrážíme. Já a Lucka jedeme z Prahy a s ostatními, kteří bydlí v okolí Sázavy, máme sraz u Poděbrad v mekáči. Je 8 hodin a všichni se setkáváme na
smluveném místě. Silvia a Miro, přijedou z Košic do Warszawy. Po kávě tedy vyrážíme po silnici E67, která vede až do Tallinnu. Na hranicích s Polskem
měníme peníze, a jedeme směrem na Wroclaw. Průjezd tímto městem je opravdu zážitek, protože Poláci jsou opravdu šílenci, a dokážou neuvěřitelné věci.
Na dvouproudé silnici udělají čtyři řady, a ještě se v nich předjíždějí. Celá Wroclaw je špinavá a silnice jsou rozbité. Dál jedeme po E67, a míjíme vesnice,
ve kterých to páchne a všude je kouř od spalování odpadků. Jedeme rychlostí 90 – 110 km /hod, kterou určuje Lucka. Stavíme každou hodinu, nebo po
asi 100 km, abychom si odpočinuli a protože má Virago malou nádrž, (13,5 L) tak i častěji bereme benzín. Okolo druhé hodiny má Jarda výborný nápad,
tak stavíme u nějaké restaurace a jdeme na klobásu.
Po výborném obědě pokračujeme směrem na Warszawu. Silnice je pěkná, ale auta nová i stará kouří. Asi je tu nějaký jiný benzín, ale s našimi miláčky to
nic nedělá. Okolo 18 hod jsme u smluvené benzinky na začátku Warszawy. Po 20 minutách přijíždějí Silvia s Mirem a jsme kompletní. Průjezd městem je
vzhledem k večerní době v pohodě, a tak asi po 30 km za městem uhýbáme na vedlejší silnici a hledáme nějaké místečko na přespání. Zatáčím na lesní cestu
a asi po 500 m nacházím krásný palouk, pro 4 stany. Miro, hned vytahuje výbornou hruškovici a tak je veselo. Okolo 11 hod zalézáme do stanů, a usínáme.
Dnes najeto 624 km.
7.6.09 - V noci pršelo, a já s Luckou zjišťujeme, že máme ve stanu mokro. Obloha je zatažená, ale neprší. Tak snídani a vracíme se na E67. V Rožanu se
dáváme na 61 směr Lomža, a pak jedeme směr Augustów. Jdeme nakoupit nějaká piva a zásoby. Hned vedle obchodního centra, je malá pizzerie a tak
jdeme na oběd. Objednáváme všechno big a tak po hodince se nemůžeme ani hnout. Nasedáme a jedem na hranice s Litvou, které jsou, jak záhy zjišťujeme
volně průjezdné. Za hranicemi začíná pršet, a tak nasazujeme nemoky a jedeme dál. Projíždíme velkým městem Kaunas, které je asi 90 kilometrů od hlavního města Litvy -
Vilniusu a stále prší. Nálada se začíná horšit,
a tak na jedné benzince domlouváme přespání v hotelu. Dojíždíme do Panevéžis a daří se nám najít super hotel s hlídaným parkovištěm. Za 14 E se snídaní, to
bereme. Po ubytování jdeme do baru a dáváme piva a debatujeme. V 11 hod nás slušně vyhazují a my jdeme spát. Jsme na pokoji já, Lucka, Jarda a Láďa.
Na stěně hrajeme stínové divadlo a ukrutně se bavíme.
Dnes najeto 496 Km.
8.6.09 - V 8 hodin vstáváme a jdeme na snídani. Já jsem si dal sendvič, teplé noky s marmeládou, šunku a kávu. Počasí vypadá lépe, a tak pokračujeme stále po E67
na hranice, které jsou opět průjezdné bez kontrol. Dojíždíme do Rigy, ale volíme raději obchvat. Silnice jsou stále pěkné, pouze nás celou cestu doprovází
trojúhelníková značka KOLEJNIA. A opravdu vyjeté koleje od kamionů jsou z Česka až do Tallinnu. Za Rigou sjíždíme k Baltskému moři a na pláži vaříme oběd z vlastních zásob.
Dál jedeme podle pobřeží na hranice s Estonskem. Provoz je malý, pouze kamiony a pár osobáků, ale když uvidí za sebou motorky, tak uhýbají ke straně. Okolo17
hod vjíždíme do Tallinnu. Je to hezké přístavní město, široké hlavní třídy a hodně zeleně. Moje GPS Pepina nás vede až do přístavu, kde nacházíme terminál a zakupujeme
lodní lístky na zítřejší trajekt.
Začínáme hledat místo k táboření, ale nějak se to nedaří a bloudíme. Na jedné křižovatce potkáváme partu motorkářů, a ptáme se na nějaké místo k přespání.
Kluci nás vedou na pláž, kde je plácek s trávou a je tu možnost stanovat. Super, tak děkujeme a stavíme stany, večeříme a popíjíme Mirovu hruškovici. Je okolo půlnoci, a je stále světlo.
Dnes najeto 488 km.
9.6.09 - V noci opět prší a ráno máme zase mokro ve stanu. Pomalu balíme a odjíždíme do přístavu, protože v 11 hod nám jede trajekt směr Helsinky. Obloha je zatažená, ale neprší. V přístavu
najedeme do fronty a čekáme asi 20 minut, než do lodi najedou kamiony. Pak jedeme my a ostatní.
Po pečlivém přivázání motorek jdeme na palubu a procházíme celou loď.
Plavba má trvat 2 hod, a pak si dáváme oběd v jednom z bufetů. Za 6 E si člověk nabere, co se mu na tác vejde.
Opět přejedeni přijíždíme do přístavu v Helsinkách a já do Pepiny zadávám ulici, se skalním Chrámem. Za 7 minut jsme tam a jdeme na prohlídku.
Je to vlastně kostel vytesaný do skály se skleněnou střechou. Uvnitř hraje na piano nějaká mladá holka a krásně se to poslouchá.
Nasedáme a jedeme na Olympijský stadion, který díky Pepině nacházíme okamžitě. Rozhledna stojí 2 E tak platíme a jedeme výtahem na nejvyšší
bod Helsinek, kam se dá dostat. Vidíme celé město a zálivy a pod námi jsou atletické stadiony. Fouká ale studený vítr a my jsme docela rádi, že
máme bundy a čepice.
Projíždíme Helsinky už po obchvatu a je docela zima a jsou přeháňky. Jedeme po dálnici E18 směrem na východ, a pak
po 6 do Imatry. Tady nacházíme camp v lese a ani není moc drahý. Stavíme stany, vaříme a stále odháníme miliony komárů. Ještě, že jsme si koupili
moskytiery na hlavu. Po večeři jdeme já, Lucka a Láďa společně na procházku okolo jezera. Vidíme spoustu lodí a o půlnoci i západ slunce.
Po návratu z procházky rozděláváme oheň a hrajeme na kytaru a popíjíme víno ze zásob. Přijíždějí nějací rusové a ukrutně hulákají. Tak jdeme raději spát.
Dnes najeto 280 km.
10.6.09
Ráno balíme, a v 11 hod pokračujeme dál po 6 směrem na Savonlinnu. Před tímto městem se dáváme doprava na uzoučkou silničku směrem na Kerimaki.
Tady jdeme do obrovského kostela, který je celý ze dřeva.
Kluci jdou nakoupit do místního obchůdku a my jdeme s Luckou do cukrárny na zmrzlinu. Za 1,5 E dostáváme obrovský kornout s asi 1 litrem
super zmrzliny. Dále jedeme do Savonlinny na hrad Olavinlinna. Je to tvrz na kraji jezera. Prohlédneme si podzemí a hradby.
Někomu ale jízda na mašině nestačí...
Natož si nezatahat za koule...
Je hezky, sluníčko svítí a tak ještě jdeme do lodního muzea, kde se dá volně chodit po lodích.
Vše si náležitě prohlížíme a s Luckou plánujeme nějakou vyjížďku na moře.
Pokračujeme po žlutce okolo krásných jezer, a dochází i na převoz trajektem.
Míříme do Kuopia, kde vyjíždíme na místní kopec a jdeme na krásnou rozhlednu Puijo. Je sice už 20 hod, ale mají otevřeno až do 23.
Usmlouváme skupinovou slevu Z 5 na 3,5 E a jedeme výtahem nahoru. Rozhled je opravdu úžasný a konečně vidíme, jaká obrovská jezera celý den objíždíme.
Pokračujeme po 17 směr Joensuu.Po 20 km nacházíme v lese docela pěkný plácek vedle nějaké pískovny. Stavíme stany a opět vaříme a popíjíme.
Mirovu meruňku. A opět přilétají hejna komárů a tak zalézáme do stanů a usínáme.
Dnes najeto 392 km.
11.6.09 - V noci je veliký slejvák a ráno máme opět mokro ve stanu. Budu to muset nějak vyřešit.
Pokračujeme po 17, a v Outokumpu zatáčíme na žlutku směr Koli. Je to malá vesnička na břehu obrovského jezera Pielinen.
Hledáme místní skalní vyhlídku, ale stále se nám to nedaří. Místní cesty jsou prašné a my jezdíme stále dokola a hledáme.
Je 20 stupňů a slunce pálí. Kluci to vzdávají, ale já, Lucka a Láďa hledáme dál. Nedaří se, tak sjíždíme k jezeru a Lucka se brodí po kolena ve vodě.
Všichni společně pak vyrážíme po 6 do Nurmes.
Tady nacházíme restauraci, kde za 17 E může člověk jíst, dokud nepraskne. Výborný gulášek, pečené maso, nebo uzený losos. Jirkovi se
to nelíbí, tak jede zatím na nákup, a my ostatní žereme jak o život. Opět přejedeni odjíždíme po 6 do Kajaani a pak po E63.
Po 50 km nacházíme malý, ale hezký camp s příjemnou slečnou na recepci. Jdeme s Luckou na procházku podle potoka, kde jsou malé vodopády, ale obloha se pomalu
zatahuje, tak se raději vracíme. Na terase pod střechou si dáváme místní pivo. Není moc dobré, a Jirka přináší ze zásob několik lahví z Plzně. To se zase nelíbí slečně recepční,
ale raději zamyká a odjíždí, protože se strhává obrovská bouřka a liják. Dopijeme a jdeme spát.
Dnes najeto 438 km.
12.6.09
Ráno máme opět mokro ve stanu, tak je rozhodnutý nákup nového stanu při první příležitosti. Pokračujeme dál po E63 směr sever.
V Kuusamo nachází bravurně Pepina restauraci Russka, a my jdeme na sobí speciality. Já si dávám sobí guláš s bramborovou kaší, Lucka sobí steak, Láďa dlouho vybírá a
všem nám objednává a nakonec mu přinášejí plody moře, (chobotnice a jiné potvory).
Po obědě jedeme do místního nákupního centra a daří se nám koupit v rybářských potřebách docela pěkný a velký stan.
Pokračujeme po 81 a cestou potkáváme volně pasoucí se soby, kteří se potulují okolo silnice a i po silnici. Nejsou agresivní, a když u nich zastavíme, tak utečou.
Zastavujeme u největšího finského vodopádu Auttikongas. Je tady i autobus německých důchodců, kteří obdivují naše stroje.
Pokračujeme do Rovaniemi, kterým prochází polární kruh, a je to sídlo Santy. Bohužel je po 18 hodině a mají už skoro vše zavřeno. Fotíme se všichni u makety a náramně se bavíme.
Kluci kupují předražené suvenýry pro své blízké.
Potom jdeme opravdu překročit polární kruh.
Otevřeno má ještě místní pošta, a tak kupujeme pohledy, dostáváme na ně originální Santovo razítko, a posíláme je domů.
Pokračujeme po E75 asi 70 km, a v lesíku u silnice stavíme stany. Náš nový stan je super, veliká předsíňka a stavba je jednoduchá. Pofukuje studený vítr, ale
obloha je docela jasná. Už se vůbec nestmívá, ještě, že je ve stanu tma. Dnes najeto 407 km.
13.6.09
Jedeme po E75, silnice je krásná rovná, ale krajina se mění. Ubývají borové lesy a začínají břízy. Je sice hezky, 12oC, sluníčko, ale fouká studený vítr, který nás
bude doprovázet celou cestu za polárním kruhem. Okolo silnice jsou laponské stánky se sobími parohy a kůžemi.
Pokračujeme do městečka Saariselka, kde trochu bloudíme, ale nakonec nacházíme silnici vedoucí na vrchol.
Výhled je nádherný, ale hodně fičí a Lucka si raději ani nesundá helmu. V dálce na severu jsou vidět kopce a sníh.
Máme hlad a tak si u jezera dáváme oběd z vlastních zásob...
Pokračujeme směrem na Inari, kde bereme poslední finský benzin a také nakupujeme v místním obchůdku. Jedeme dál a silnice se mění. Začínají kopce a dlouhé zatáčky.
Přejíždíme hranice do Norska a v Karasjoku najíždíme na E06. Je už pozdě a je docela zima, tak začínáme hledat místo na spaní. Zastavujeme na náhorní planině, kde se nám
to zdá dobré, ale je obrovský vítr.
Stavíme stany, Silvijka s Mirem jedou dál a za chvíli volají, že 15 km odtud našli místo v lese. Tak zase balíme a jedeme. V lese super,
ale při příjezdu po lesní písčité cestě to Lucce uklouzlo a už leží. Zvedáme její motku a žádné škody nejsou. Po večeři jedeme já Lucka a Láďa na vyhlídku a cestou fotíme. Je stále světlo a fouká.
Cestou zpět jede Láďa na mém V-Stromu a já na jeho Banditovy. Trochu mě ta jízda vyděsila, protože si připadám, jak když jedu na koloběžce. Přijíždíme do tábora a Láďa si
mého stromíka velice pochvaluje. Tak ho přemlouvám, ať si také koupí nějaké enduro a příští rok vyrazíme do Ruska. V noci prší, ale nový stan je super.
Dnes najeto 471 km.
14 -15.6.09
Ráno stále prší a je 8°C, tak pomalu balíme a jedeme stále po E06 do malé rybářské vesničky Olderfjord. Stále prší, a tak si v místním campu kupujeme za 960NOK chatičku pro 6 osob.
Sušíme se a odpočíváme...
Po chvilce přichází náš soused, rybář a nabízí nám svůj úlovek.
Nakonec domlouváme smluvní cenu 2 česká piva a lahev vína. Za to dostáváme asi 5 kg očištěných filetů, i s návodem na gril. Ujímám se vaření a smažím ryby na pánvičce. Papání je výborné,
a po obědě odpočíváme. V chatičce je příjemné teplo, a nikomu se nikam nechce.
Ve čtyři hod otevírají místní obchůdek a tak si jdu koupit nějaké pečivo a Lucce čokoládu.
U obchodu je stojan s benzínem na karty, a jak zjišťuji u Pepiny, tak nejbližší benzínka je 54 km nazpět. Zkouším natankovat, ale mojí kartu to nechce. Jde okolo Jirka a na jeho to funguje.
Tak pro jistotu beru i do kanistru. Prohlížím si Lucky zadní pneumatiku, a zjišťuji, že je skoro ojetá. Je to překvapující, protože před odjezdem byla skoro nová. No, budu to sledovat, a uvidíme.
V 19 hod se pomalu oblékáme a vyrážíme na Nordcupp. Já s Luckou jedeme na mém V-Stromu, a ostatní s Mirem v autě. Volíme toto řešení z důvodu placeného podmořského tunelu.
Stále prší a máme před sebou 130 km jízdy po pobřeží a přes hřebeny. Silnice je krásná, široká, plná zatáček, ale minimální provoz. Jedeme s Luckou 90-120 km/hod, a přestává pršet.
Projíždíme cestou několik menších tunelů a asi po 90 km vjíždíme do spojovacího tunelu mezi ostrovy, který je 7 km dlouhý, a vede 200 m pod mořským dnem.
Na konci se platí mýtné, a pak pokračujeme okolo posledního města Honningsvag.edeme po náhorní planině středem ostrova až k pokladně, kde platíme vstupné a zastavujeme na parkovišti.
Tak jsme tady!
Dokázali jsme to! Jdeme k legendární zeměkouli na okraji útesu a fotíme se. Za námi je už jenom oceán a Severní pól.
Pak jdeme na obhlídku okolí a obdivujeme ohromné útesy. Škoda, že díky mlze není vidět víc do dálky.
Opět začíná pršet, a tak jdeme do hlavní budovy. Je třípatrová, vytesaná do skály směrem dolů. Celou jí procházíme, nahlížíme do muzea dobyvatelů Nordcuppu, v kapli nám Jarda
dává kázání...
Pak jdeme do kinosálu, kde se každou hodinu promítá film ve 3D. Je to bomba!!
Blíží se půlnoc a přijíždějí autobusy s turisty. Sedíme v restauraci a pozorujeme, jak se venku všichni fotí v mlze. Ještě, že jsme to stihli.
Připíjíme na vítězství...
Čeká nás cesta zpět, a tak nasedáme a jedeme přes kopce a planiny...
Pozorujeme pasoucí se soby, a užíváme si krásnou silnici...
A úžasné přírodní scenérie...
Budíme se v 10 hod, snídaně a nasedáme. Stále prší, ale nechceme se zdržovat. Tady může pršet třeba týden. Jedeme po E6 přes vršky kopců směrem do Alty.
Jedeme 120km, prší a chvilkami i sněží, 6°C prostě depka.
Zastavujeme v Altě u Shellky a jdeme se ohřát. Lucka má úplně mokré kalhoty, a klepe se.
Tak do ní nalívám několik horkých čajů. Jedeme do obchodu a pak do muzea pravěkých maleb. Je to 3,5 km venkovní okruh po dřevěných lávkách,
přestává pršet, a vylézá sluníčko. Hned je veseleji a všichni máme lepší náladu.
Uvnitř budovy ještě prolézáme nádherné muzeum...
Jedeme dál po E6, která kopíruje pobřeží, a kocháme se krásnými výhledy na ostré zasněžené vrcholky hor, nádherné vodopády a fotíme a fotíme.
Přejíždíme sněhová pole a nám to s Luckou nedá a jdeme si pořádně užít sněhu...
Stále po E06 zajíždíme do zálivu Kafjorden a po 30 km jsme na konci u vesničky Birtavarre. Podle mého předpokladu je tam camp a tak si kupujeme chatičky pro
4 osoby za 400 NOK a už vaříme večeři. Jsou tu nějací Němci na čoprech, a říkají, že jedou na Nordcupp. Přejeme jim lepší počasí a jdeme na kutě.
Ještě kontroluji Lucky pneumatiku. Zbývá jí 1 mm vzorku, tak posílám domů SMS, a prosím o nějaké informace o servisech Yamaha.
Včera a dnes najeto 771 km.
16.6.09 - Ráno je zataženo, a tak balíme a pokračujeme po E06 stále okolo pobřeží. Výhledy jsou nádherné, ale stále pofukuje dost studený vítr.
Fotíme a obdivujeme krásné obrovské vodopády.Jede se krásně a okolo poledního jsme ve městečku Overgárg. Zastavujeme u Shellky, tankujeme a
dáváme si nějaké hamburgery a kávu. Čeká nás 170 km přes hory a obloha nevěstí nic dobrého. Pro jistotu navlékáme nemoky a jedeme. Stoupáme vzhůru a teplota klesá,
až se ustálí na 7°C. Začíná pršet, a je mlha. Ideální podmínky pro cestování na motorce. Musíme to ale vydržet.
Po 2,5 hod jízdy, zastavujeme úplně zmrzlí v Bjerkviku u Shellky a lejeme do sebe spoustu vařícího čaje. Obloha se trochu protrhává a po odpočinku pokračujeme po
E10 směrem na ostrovy Lofoty. Jen vyjíždíme z kopců k pobřeží, tak se na nás začíná usmívat sluníčko a teplota i nálada stoupá. Přejíždíme nádherný a vysoký most a
odbočujeme na 83 do Harstadu. Tady nacházíme camp, po dohodě si kupujeme 2 chatičky se sprchou a WC. Cena 29 E za osobu se nám zdá dobrá. Večer je krásný
a my se jdeme s Luckou projít, a pozorujeme, jak je na pevnině hnusně.
Radujeme se, protože konečně zase pěkně svítí sluníčko...
Jelikož, je ještě málo hodin (21,00), beru Stroma a jedu hledat muzeum, kam chceme jít zítra. Chvíli bloudím, a pak mě nějaké třináctky, popíjející colu v autobusové zastávce,
posílají správným směrem. Po návratu se scházíme u kluků a Silvijky v chatce, a popíjíme víno a plánujeme zítřek. Ve dvě hodiny si jdu lehnout. Přichází mi od Moniky SMS se
seznamem servisů, a jeden je přímo tady v Harstadu.
Dnes najeto 332 km.
17 - 18.6.09 - Ráno je hezky, balíme a jedeme na nákup a natankovat. U muzea Adolfkanon čekáme asi hodinu a pak přichází nějaká slečna a vybírá vstupné pouze v hotovosti.
Nemáme dost peněz, ale zachraňují nás dva Finové na mašinách, a měníme s nimi Eura za NOKy. Konečně platíme každý 60NOK, nasedáme, a odjíždíme do kasáren,
kde nám u vjezdu slečna dozorčí salutuje. Vyjíždíme do kopce na parkoviště, a začíná prohlídka maxi děla. Procházíme obslužnou část a obdivujeme obrovské tunové střely.
Pak jdeme do nabíjecí části a nakonec k samotnému kanónu. Výklad je v angličtině a v norštině, je tam mnoho odborných výrazů, kterým moc nerozumím, ale pak mi náš
vrchní mluvčí Láďa vše vysvětluje.
Na konci města stavíme u pumpy, kluci jdou na oběd, a já s Luckou jedeme hledat Yamaha servis. Díky Pepině jsme hned na místě, ale pan technik je velice neochotný, a po prohlídce
pneumatiky nám sděluje, že ještě ujedeme 1000 km, a že jí stejně nemá na skladě. Zkouším s ním ještě domluvit, zda by gumu nešlo objednat telefonicky v Bodo, kde budeme za dva
dni projíždět. Někam volá, ale nezní to přesvědčivě. Pak nám suše řekne, že nám nemůže pomoci. Po hodině se vracíme s omluvou k Shellce, a pokračujeme po 83 až do přístavu Revsnes,
ze kterého právě odjíždí náš trajekt. Další jede za 1,5 hodiny. Miro se Silvijkou nám oznamují, že nebudou čekat, a vracejí se do Harstadu a pak nejkratší cestou domů.
Zůstáváme opuštěni na hrázi přístavu...
Přijíždí trajekt a pan výběrčí chce opět hotové peníze. Je neoblomný, ale když pronesu větu v češtině ‚‘‘ A jsme v prd…., pánové,, tak nás posílá na loď a tam platíme kartou
(48 NOK/osoba). Jedeme 20 minut do přístavu Flesnes.
Pokračujeme po E10, a přejíždíme přes super most do městečka Sortland.
Na náměstí u bankomatu raději každý vybíráme peníze a pokračujeme do Melbu.
Dnes je asi opravdu nějaký smolný den, protože nám opět asi o 5 minut ujíždí trajekt. Rozbalujeme vaření a jíme a čekáme.
Po 2 hodinách platíme 54 Nok za osobu (ještě že máme hotovost) a najíždíme do trajektu. Jdeme s Luckou na palubu a ohříváme se na sluníčku a fotíme okolní nádherné kopce.
45 minut jízdy, a jsme ve Fiskebol. Na tabuli čteme, že nám trajekt z Moskenes na pevninu odjíždí v 22,00 hod. Protože je 20 hod a před námi je 150 km, tak se domlouváme, že to musíme stihnout...
Jedeme nádhernou krajinou, po E10, spoustu zatáček, silnice je naprosto úžasná a žádný provoz.
Zastavujeme u otevřeného moře a fotíme se na břehu. Jarda shání petku a nabírá domů léčivou slanou vodu. Je 21 hodin, ale sluníčko svítí, jako u nás ve tři odpoledne.
V 21,55 přijíždíme do přístavu v Moskenes a trajekt právě zavírá vjezdová vrata. To nás vůbec nepřekvapuje, ale slečna obsluha nám poradí, kam zajet, abychom se v 00,30
hodin vešli do dalšího. Jarda s Jirkou jsou už unaveni, a tak zůstávají v přístavu.
Já, Lucka a Láďa jedeme dál, až na konec silnice. Tam už jsou jenom skály a moře. Tam už jsou jenom skály a moře.
Vracíme se přes poslední vesnici a líbí se nám její název.
Pak se vracíme ještě do Moskenes, a fotíme půlnoční slunce, o které jsme díky mlze přišli na Nordcuppu.
Rybářská vesnička je nádherná, a všude jsou stojany na sušení ryb.
Vracíme se do přístavu a už je tady naše lodička. Vystupuje pan výběrčí, a prudí, že stojíme v pruhu pro reservace. Nakonec se slituje, a můžeme platit i kartou.
108 NOK za jednoho a už jsme uvnitř. Nacházíme volná místa na spaní a uleháme.
V Bodo budeme v 04,30 hod.
Ve dvě hodiny se budím a jdu ven vyfotit východ slunce, jestli se to tak dá nazvat, protože vůbec nezapadlo.
Budíme se, v přístavu Bodo a domlouváme se, že pojedeme jen kousek za město a najdeme si nějaký plácek na dospání. Projíždíme liduprázdným městem a potom po
80 podle pobřeží. Rozšiřuje se tady silnice a asi zrovna odstřelili kus skály a tak půl hodiny čekáme na ranním sluníčku a na každém je vidět, že toho má plné zuby.
Konečně nacházíme po 50km vhodný plácek, stavíme stany a hurá do spacáků. Dobrou noc, nebo ráno?
V poledne se budím horkem, vylézám a venku je opravdu sluníčko a 20°C . Kontroluji Lucce pneumatiku, a je tam ještě 0,5 mm vzorku. Zpátky do Bodo se mi nechce, tak uvidíme.
Po chvíli se budí i ostatní, balíme a pokračujeme do Fauske.
Napojujeme se na E06, vyjíždíme do kopců, je tady opět sníh, ale slunce svítí a je příjemných 12°C. Zastavujeme na polárním kruhu, ale není to tady už tak monstrózní,
jako ve Finsku. Pouze restaurace a předražené suvenýry.
Opět si užíváme na sněhu...
Sjíždíme do údolí a hned se otepluje, a přestává foukat ten studený vítr. Na Shellce v Mo i ramě dáváme oddych a kávu a hamburgery. Maso prokládají opečenou slaninou a
je to moc dobré. V místním obchodě utrácíme poslední NOKy a stoupáme do 1200 m.n.m. na hranice se Švédskem. Je nádherně, slunce hřeje a je 20°C. Hranice žádné nejsou,
a pouze podle jiných dopravních značek usuzuji, že už jsme ve Švédsku. Jedeme po náhorní plošině podle jezera, které nás má podle mapy provázet celých 250 km do nejbližšího
města Storuman. Silnice je parádní a žádný provoz, chvilkami ale asfalt mizí a jedeme po štěrku. Po 120 km Jirka nachází plácek u jezera a tak stavíme stany a vaříme. Dnes jsme docela utahaní,
proto brzy zalézáme do spacáků. Včera a dnes najeto 648 km.
19.6.09
Dnešní den bych nazval Štěstí v neštěstí.
Ráno kontroluji Lucky pneu a na dvou místech už není vzorek. Jirka nalézá na svém XJR naprasklý podsedlový rám. Domlouváme se, že až uvidíme nějakou dílnu, tak tam zastavíme
a rám svaříme. Pokračujeme po E12 stále po super silnici a počasí nám přeje. Je prostě nádherně. Zastavujeme u první benzinky ve Storumanu, protože mi Lucka už 55 km hlásí v intercomu,
že jede na rezervu. U pumpy je autodílna, a tak se ptáme pana vedoucího, zda si může Jirka zavařit rám. Pan vedoucí se moc omlouvá, ale je svátek a nikdo nepracuje, a tak tady není ani mechanik.
Je celý vykulený, když mu řekneme, že si to zavaříme sami a tak můžeme. Jirka vaří rám, a já s vrchním mluvčím Láďou, řešíme s panem vedoucím tu pneumatiku, která už je sjetá až na plátno.
Chvíli někam telefonuje, a za 20 minut přijíždí jeho kamarád a majitel obchodu s motopotřebami s novou, krásnou pneumatikou. To je tedy opravdu klika. Zaplatím 1600 SEK a pan vedoucí řeší,
jak jí přezujeme. Ubezpečujeme ho, že to zvládneme sami, a zadní kolo jde ven. Díky Jardovi, který umí obsluhovat zouvací stroj je za 20 minut vše hotovo.
Věnuji panu vedoucímu lahev Becherovky za snahu a moc mu děkujeme. Zvu všechny kluky do vedlejšího fastfoodu na oběd, objednáváme si maxibig jídlo a domlouváme další cestu.
Od Silvijky nám přichází SMS, že 21.6 trajekt do Polska nejede. A je rozhodnuto. Nyní to napálíme a dojedeme co nejblíže ke Stockholmu. Zadávám Pepině příkazem nejkratší cestu.
Jedeme po 45 a pak po 90 do Asele, Junsele a Solleftea. Cestou stavíme minimálně na odpočinek, občerstvení a ani moc nefotíme. Silnice jsou nádherné, jedeme okolo jezer, lesů, ve
městečkách je spousta zeleně a čisto. Pepina nás dál vede na žlutku 331 a my projíždíme přes úžasné kopce po úplně nové silnici. V Sundsvallu stavíme u pumpy, a daří se nám natankovat
z automatu na karty. Přijíždí k nám místní omladina v americkém jepu a v obrovském Chevroletu ala 60 léta. Obdivujeme jejich auta, a oni zase naše stroje, pak zamávají a při odjezdu pořádně
gumují, až po nich zůstává bílý smradlavý kouř. Pokračujeme po E04 a v Soderhamnu zastavujeme na recepci v campu. Je 22,20 hod, a sympatická starší paní je právě na odchodu.
Domlouváme ubytování, a kupujeme chatku pro 4 za 500 SEK. Že nás je 5 jí vůbec nevadí. Dáváme sprchu a šup do pelíšku.
Dnes najeto 620 km.
20.6.09 - Vstáváme brzy a Lucka hučí, že jsme všichni celou noc chrápali, no hrůza. V 8,45 odjíždíme po E04 do Gavle, a pak směrem Uppsala. Jedeme po dálnici, provoz začíná
houstnout, ale je to tak nějak v pohodě, všichni jedou předepsanou rychlostí, a nikdo v levém pruhu nepřekáží. No doopravdy je to jiná kultura řízení. Zaujalo nás návěstí o odpočívadle DRAGON GATE v
Älvkarlebynu, tak jsme si u něj odpočinuli a udělali pár fotek...
Díky Pepině projíždíme Stockholm bravurně, a míříme do přístavu Nynashamn. Ve 14 hodin jsme na místě, a v terminálu si kupujeme lodní lístky (1150 SEK).
Je to Polská lodní společnost, a je poznat podle jednání slečny u pokladny, že se už vracíme na východ.
V přístavu vaříme oběd, a v 16 hod se vytvoří před trajektem dlouhá tříproudová fronta polských aut. Nalodění trvá hodinu, docela se ve frontě bavíme.
Konečně jsme v podpalubí. Stavíme motorky podle pokynů obsluhy a dožadujeme se přivázání. Je nám vysvětleno, je to bezpečné, a že není třeba nic vázat, tak raději jdeme nahoru do 10 patra,
kde máme zaplacené sedačky. Z paluby pozorujeme hemžení v přístavu a také pasažéry, kteří se procházejí po palubě a popíjejí pivo z místního bistra.Konečně v 18 hod vyplouváme.
Čeká nás 19 hodin plavby tak procházíme celou loď, a zjišťujeme možnosti zábavy.
Jdeme do bistra na klobásu a potom já, Jarda a Láďa do místního baru na pivko, Hraje tam nějaký DJ k tanci. Později přichází Lucka, sedíme, popíjíme a je legrace. Seznamujeme se s
Ašou a s její kámoškou, která má s sebou přítele. Pak dochází i na divoký tanec, a Lucku se snaží sbalit nějaký opilý Francouz.
Venku je konečně tma, a tak jdeme spát na zem mezi sedadla.
Dnes najeto 353 km.
Je krásné ráno a tak měníme polské zloté, a jdeme do bufetu na snídani. Na palubě se potkáváme s včerejším Francouzem, ale vyklube se z něj polský dělník, který ještě
při své pařbě ztratil svůj batoh s doklady. No smůla.
V 13 hod vjíždíme v Gdaňsku do přístavu a nad pevninou se začíná zatahovat.
Pak to začíná. Zmlsaní z pohodové severní dopravy vjíždíme do centra Gdaňska, a je to tedy masakr. Totálně rozbité silnice, řidiči jezdí, jak smyslů zbavení a když nás
předjíždí policie a schválně vjíždí do obrovské kaluže, aby nás celé zlila, a náramně se u toho baví, tak raději stavíme na benzínce, a radíme se kudy dál. Zadávám do
Pepiny příkaz domů a jedeme. Pepina nás vede po 20 do Koscierzyny, pak po žlutce do Chojnice. Jedeme 100 – 120 km/hod, ale silnice jsou strašné, plné děr a většinou
je to panelka, takže jako ve vlaku. V Chojnici u Shellky stavíme, tankujeme, a jdeme na odpolední oběd. Dáváme si výborné grilované steaky, a pokračujeme po žlutce na
Zlotów a Pilu. Silnice je ve výstavbě, a tak jedeme často staveništěm a přes vyfrézované díry. Dnes je v Polsku svátek, a místní obyvatelé chodí svátečně oblečeni a provoz není tak velký.
V Pile u Shellky nám Jirka oznamuje svůj úmysl jet nonstop domů. Rozmlouváme mu to, ale už je pevně rozhodnutý, tak se loučíme a jedeme už pouze čtyři motorky. Za městečkem Rogožno nacházíme v lese plácek, stavíme stany a vaříme. Z dálky se ozývá hlasitá hudba, asi je v nějaké blízké vesnici mejdan. V 11 hod je totální tma a začíná pršet. Zalézáme a dobrou.
Dnes najeto 283 km.
22.6.09
V 5 hod přichází SMS od Jirky, že je doma. Jsme rádi, že je v pořádku. Při balení, jede okolo nás lesní cestou nějaké auto, a řidič prudí, že stanujeme v rezervaci. Když zjišťuje, že
jsme Češi, tak poklábosíme a můžeme tu zůstat, jak dlouho chceme.
Dnes je pracovní den, a je to znát na hustotě dopravy. V Poznani není okruh, a jedeme přes město. V jedné chvíli i Pepina neví kudy dál. Po hodině mezi kamiony a bláznivými osobáky
pokračujeme po 5 na Leszno, pak po 12 na Glogów, a napojujeme se na 3 směr Legnica. Tady stavíme v restauraci a dáváme si výborný oběd. Dále do Bolkówa, a po 5 přes hranice
do Trutnova. Začíná pršet, tak stavíme v Jaroměři a bereme nemoky. Loučíme se, protože už jede domů každý sám. V 19,30 hod jsme s Luckou doma.
Dnes najeto 480 km.
Moje postřehy:
celá cesta trvala 17 dní a vyšla mě a Lucku na 65 000 Kč, (2 osoby + 2 motorky).
V celé Scandinavii mluví všichni plynně anglicky.
Litva, Lotyšsko a Estonsko, tam angličtinou hovoří mladá generace, a fungovala i moje ruština.
V Polsku se osvědčila nejvíce čeština.
V severních státech jsou velice kvalitní silnice, ale některé vedlejší (na mapě bílé), jsou štěrkové, ale bez děr.
Všude bylo možné platit kartou, i v nejzapadlejší vesničce, nebo campu.
Placení benzinu u automatu je sice dobrá věc, ale někdy a někde to nešlo. Proto jsme se snažili tankovat u větších pump, kde byla i obsluha. Benzín je kvalitní.
Cestování Finskými a Norskými trajekty bych hodnotil za 1, trajekt do Polska byl o dvě třídy horší, jak vybavením, tak i službami.
Doprava ve Scandinavii je pohodová, nikdo nikam nespěchá, předpisy se dodržují, a k cizincům se ostatní řidiči chovají slušně.
V Polsku je to masakr a člověk musí být velice obezřelý a plně se věnovat provozu, hlavně za sebou. Poláci předjíždějí na nesmyslných místech a jezdí velice rychle a nebezpečně.
Ceny potravin jsou v severních zemích trochu vyšší. V restauracích a v fast foodech se dá najíst za cenu běžnou jako třeba v Rakousku.
Volné kempování je všude dovolené, ale dají se najít plně vybavené kempy za dobrou cenu. Ve Finsku a Švédsku je cena 10-20 E za stan, chatička pro 4 cca70E. Sprchy jsou v ceně.
V Norsku je 160 NOK za stan, nebo 200 NOK za chatičku pro 2. Za sprchy se platí 5 NOK/3 min.
Závěr:
Jsem moc rád, že jsme navštívili tuto krásnou a obrovskou oblast, počasí k nám bylo poměrně přívětivé a technika nezklamala. Tím to bych chtěl poděkovat všem zúčastněným, za trpělivost a
pevné nervy, protože někdy to bylo obtížné, ale zvládli jsme to. Smekám před Luckou, která celou cestu neměla sebemenší problém, a všechny nás celou dobu bavila svými extempore při jídle.
No a co příští rok? Do Ruska, nebo do Portugalského Fara? To se ještě uvidí.
Zde je téměř přesná trasa našeho putování - jeli jsme přes Polsko, Litvu, Lotyšsko, Estonsko,
Projeli jsme cikcak nahoru Finsko a střihli to Norskem na Nordkapp, cestou zpátky jsme si vychutnali překrásné Lofoty,
Napsal Zdeněk
Na našem loňském výletě do Rumunska, jsme se dohodli, že letos pojedeme na sever. Tak jsem od listopadu začal shánět informace o severních státech a
postupně začal vznikat podrobný itinerář naší cesty. V plánu bylo projet Polsko, Litvu, Lotyšsko, Estonsko, Finsko, Norsko, Švédsko a zpět přes Polsko
domů. Celá cesta by měla být dlouhá asi 7500 km a časově jsem to odhadl na 19-21 dní. Datum odjezdu bylo stanoveno na 6.6.2009.
Nakonec po spoustě e-mailů se dali dohromady tito stateční cestovatelé:
Zdeněk – Suzuki 650 V-Strom,
Lucka – Yamaha Virago 535,
Jarda – Suzuki Bandit 1200,
Láďa – Suzuki Bandit 600,
Jirka – Yamaha XJR 1300.
Silvia a Miro – Volswagen Passat...
kde jsme se z Talinnu přeplavili do Finských Helsinek...
pak jeli dolů kusem Švédska, odkud jsme se přeplavili zpátky do Polska a hurá domů...
