do Francie se stal osudným pro Jardu - při dojezdu na kruhák jsem slyšel za sebou plácnutí, otočím se a vidím Jardu na zemi. Máša mu klouzla (rychlost nula nula nic) po olejovobenzinovém pruhu a spadl s ní. Na pomoc nám přispěchal ještě jeden motorkář. U nejbližší benzínky se Jarda vzpamatovával z šoku a dohledával škody - rozlámaný blinkr,odřený padák, páčka brzdy, závažíčko a nakřáplá maska z boku. Naštěstí nic vážného.Po odpočinku a natankování jsme opatrně jeli dál přes Grenoble. Měli jsem to namířené na jih - směr Saint Tropez. Cestu jsme zvolili částečně po dálnicích (Francie je má placené) a pak jsme to vzali i po státovkách nevalné kvality, ale chtěli jsme se držet přímého směru. Ten den jsme najeli 408 km a přespali v nejlevnějším kempu za celou naši cestu (5 Euro za vše na osobu) u vesnice Gap.

Ráno jsem si na rozkoukání dali spravení rozbitého blinkru a po vydatné snídani jsme vyrazili po dálnicích směr Marseille a zahli na Cannes/Nice. Z dálnice jsme sjeli na Saint Tropez před kterou nás čekala hrůza zácpa. Ještě že na mašině nemusíš čekat a tak jsme se vesele proplétali do centra. Než jsme se tam propletli, tak jsme pěkně zapařili - slunce pálilo jako o život. Jarda mi dal svůj foťák a zůstal u mašin. Já šel hledat policejní stanici, kde se točil Četník ze Sait Tropez. Prolezl jsem celý střed i přístav.

Fotek jsem pořídil hafo a stanice nikde. Až po zdlouhavém vyptávání vícero lidí jsem jí nalezl - byla kousek od našich mašin a jeli jsme dokonce okolo ní. Byla ale za palmama a nepraštila nás hned do očí.

Po nafocení jsme sedli na mašiny a honem pryč z té pece.Ještě jsme zastavili kousíček za značkou a vyfotili místní pláže a milionářské vilky.

Najeli jsme opět na dálnici a hurá směr Cannes/Nice.Na dálničním odpočívadle jsme se najedli ze zásob a upravili plán cesty. Rozhodli jsme se vynechat zbytek pobřeží nahoru do Savony přes Monte Carlo, San Remo a hned to vzít trajektem z Nice na Korsiku. Sice bude trajekt dražší, ale cesta nahoru by stála také podobně. V Nice jsme se propletli až do přístavu a po zjištění ( bylo asi půl osmé večer ), že další trajekt jede až ráno a že máme přijet tak na šestou, jsme se rozhodli zajet někam přespat do kempu. Než jsme se stačili vymotat ven a popojet ke Cannes, kde teprve byly kempy, tak byla noc a všude nás vypoklonkovali, že mají zavřenou recepci a že to nejde ( prostě nechtěli). Nakonec jsme z nouze dohodli přespání na hlídaném parkovišti vedle zábavního parku.

Byla to hrůza noc. Ani já ani Jarda jsme nedokázali usnout. Vedle juchání a výkřiků z atrakcí se tam objevilo pár obejdů courajících po parkovišti. Ten den jsme najeli 510 km.Po páté ranní jsme rozlámaní a nevyspalí přijeli do Nice.

V přístavním terminálu ještě vyspávali na lavičkách pasažéři,kteří také jeli s náma. Hmm kdybychom tam večer zůstali a přespali, udělali bychom líp. Po otevření kanceláře společnosti Corsica Ferries jsme spáchali hygienu a koupili lístky na trajekt. Stál nás víc než jsme čekali, jednalo se totiž o expresní loď a platili jsme navíc na osobu příplatek 10 Euro. Mimo pár dalších mašin přijel i starší chlápek na vyvoněném Banditu (zelená metalíza,zadní integrované blinkry,lízátku vzadu,klín pod motorem - to vše v barvě ) prostě nádhera. Nalodili jsme se a v pohodlí salonku si trošku odpočinuli a Jarda i klímnul. Na palubě pěkně foukalo,byl to opravdu express...

Při vyloďování jsem jel první ven a čekal na Jardu. Přijel a hned mi vykládal, jak to tomu chlápkovi s vyvoněným Banditem ujelo na nájezdu z lodi a plácnul s ní stejně jako on a má více škody na máše než on. Po vylodění jsme to vzali přes vnitrozemí,

které nás vyděsilo úmorným vedrem do Calvi. 15 km pod ním jsme našli první pěkný kemp

a tam rozbalili stan.Ujeli jsme 140 km, a ještě si stihli ten den užít oblazkové pláže.

Koupali jsme se v moři, potápěli, popíjeli večer vínko v místní restauraci. Prostě ta správná pohoda o dovolené. Po dvou takto strávených dnech jsme se vydali po západním pobřeží na jih.