Jelikož jsem se letos nestihl vykoupat v moři, tak blížící se zářijový prodloužený víkend s příznivou předpovědí počasí přímo vybízí k nějaké bláznovině. 14 dní před tímto víkendem si s Michalem předběžně domlouváme výlet za sluníčkem a mořem do Chorvatska. Plán je vyrazit ve středu a návrat v pondělí 28.9. Vše vypadá slibně, ale bohužel moje náhlé pracovní povinnosti, mi středeční odjezd hatí. Ve středu, Michal se svojí maminou a s kamarádem Honzou, vyrážejí směr Rakouský Glosglokner a pak dál do Slovinska a Chorvatska. Já se trápím v práci, ale na stránkách Vstrom klubu se seznamuji s Mirkem, a domlouváme se o možnosti vyrazit za ostatními v pátek a dohnat je. Vše je domluveno, a tak jedeme. Hurá!!!

Účastníci zájezdu:
Michal a jeho statečná mamča - BMW GS 1200 Adventure
Honza - BMW GS 1200 Adventure
Mirek - Suzuki DL 650 V-Strom
Zdeněk - Suzuki DL 650 V-Strom

Pátek 25.9.09
Na sraz u Mekáče v Průhonicích u Prahy dorážím včas, ale Mirek přijíždí až po hodině a nadává na kolony u Lovosic, kde se totálně zasekl. Dáme kávu a v poledne vyrážíme po naší hopstrádě D1 do Mirošovic a pak směr Benešov a České Budějovice. Cesta je mizerná, spoustu kamiónů a osobáků, ověšených různým harampádím, spěchající na svoje chatičky. Před Dolním Dvořištěm si dáváme v Country saloonu oběd, a domlouváme další cestu. Pokračujeme po 163 do Vyššího Brodu a pak po 161 na Studánky a už jsme v Rakousku. Do Linzu je to po krásné kroucené silnici a my si užíváme první krásné zatáčky v zahraničí. Průjezd městem po obchvatu A7 je v pohodě. Najíždíme na A1, směr Salzburk, ale omylem míjíme poslední čerpačku a nemáme dálniční známky. Po 20 km odbočujeme na A9a zastavujeme v malém městečku Ried im Traunkreis, u malé pumpy, tankujeme a konečně máme i dálniční známku. Vtipné je to, že benzinka je taková rodinná, a platit se chodí k majiteli do obýváku. Pokračujeme po A9, jsou tady super dlouhé tunely a cedule ukazují Graz 190 km, které zvládáme za 1,5 hod. Trochu nás překvapuje placení mýtného v  některých tunelech, ale co naděláme. Když tam chceme být rychle a používat dálnici, tak to něco stojí.

Na Slovinských hranicích kupujeme další dálniční známku za 7,5 E a jedeme asi 40 km. Zde dálnice končí a přes Chorvatské hranice vede stará úzká silnice. V sezóně to tady musí být docela maso. Už je tma, odbavení je rychlé, a jedeme dál po dálnici A2 směr Zagreb. Tady tankujeme, a po zjištění, že když se čerpací pistole zmáčkne jen trochu, tak se počítadlo netočí, si každý nacmrndáme do nádrže tak 2 litry zdarma. To fakt můžou vymyslet jedině Češi. Přichází mi SMS od Michala, s GPS pozicí, tak to vše zadávám do Pepiny a jedeme dál po A2, směr Karlovac. 2x platíme mýtné 37 a 34 kun, a jak se blížíme pomalu k pobřeží, tak začíná poměrně dost foukat. Odbočujeme na D23 a sjíždíme po velice klikaté silnici k moři do městečka Senj. Bohužel nás Pepina vede trochu jinam, než psal Michal, tak mu volám a za chvíli pro nás přijíždí a omyl je vysvětlen. Používá totiž Topo Chorvatska a to já nemám. Nevadí, vede nás do krásného domu na kopci, kde nám zařídil bydlení za 15 E. Vítáme se s ostatními, na terase popíjíme víno, a posloucháme jejich zážitky. Je 23:30. Já mám od oběda najeto 810 Km a Mirek o 120 km více. Fouká docela studený vítr, tak uvidíme, jak bude zítra.

Sobota 26.9.09
Ráno je sluníčko, ale stále fouká studený vítr. Balíme a jedeme podle pobřeží asi 70 km. Provoz je minimální, ale opravdu hodně fičí a v některých místech to se mnou pěkně mává. Zastavujeme na vyhlídce a pod námi je nádherná zátoka.

Po prohlídce přístupové cesty jsme rozhodnuti sjet dolů a vykoupat se. Je to docela solidní offroad po kulatých kamenech, ale zvládáme to bez ztráty kytičky. Mirek zůstává na silnici a moc se mu to nelíbí. Tak odjíždí hledat něco jiného.

My jdeme do vody, je studená, ale pohoda. Vykoupaní a občerstveni, nasedáme a začíná výjezd nahoru. Honza se svým GS vyjíždí celkem v pohodě (asi pro to, že se nikdo nedívá). Já nasazuji taktiku do stupaček a držet konstantní rychlost. Daří se, ale 10 m před vrcholem mi odskakuje přední kolo a já ubírám a motor chcípá. Zhodnocuji situaci, dolů nelze, tak startuji a po rozhoupání přes spojku zadní kolo prohrábne a já bravurně vyjíždím nahoru. Michal končí přesně v tom samém místě co já, ale také nakonec svah zdolává.

Pokračujeme na Karlobag, a hurá do kopců po D 25. Výhledy na moře jsou nádherné.

Fotíme a ve vnitrozemí přestává foukat. Před Gospičem odbočujeme na bělku a jedem po krásné úzké silničce do vesnice Perušič. V místní restauraci dáváme kávu, a přichází SMS od Mirka, že zůstává u moře a tak mu přejeme hezkou dovču, a pokračujeme po D 50. Náhle vedoucí zájezdu Michal odbočuje na mini silničku do lesa, a my jedeme přes kopce, údolí a rozlehlé lesy. Silnice je široká pouze na jedno auto, ale nic tu nejezdí. Krásně se klikatí a je to bomba. Takto jedeme asi 30 km, a náhle se napojujeme na hlavní silnici D1, a za chvilku zastavujeme na parkovišti u Plitvických jezer. Chválíme Michalovu zkratku, kterou mu našla GPSka. Kupujeme si vstupenky a vyrážíme na nejkratší okruh 3,5 hod. Je tu spoustu lidí, jdeme po lávkách v zástupu. V polovině cesty se fotíme u vodopádu Veliki slap.

Stoupáme po skalních schodech na vyhlídku...

a pak přes kopec do přístavu. V restauraci si dáváme výbornou klobásu, a pokračujeme lodí přes jezero. V 17 hodin startujeme, a pokračujeme po D1 směr Karlovac. Je to vlastně bývalý hlavní tah do Splitu, silnice je poměrně kvalitní a jedeme docela svižně. Každou chvíli nás ale protijedoucí řidiči, blikáním světel upozorňují, na měření rychlosti všudypřítomnou policií. Pak po 6 na hranice. Těsně před celnicí je benzinka, kde utrácíme poslední Kuny za benzín, a už jsme ve Slovinsku. Silnice č. 105 je pěkná, plná zatáček, ale už je docela tma, tak jedeme opatrněji. U Novo Mesto, nacházíme kemp, platíme 7,5 E a stavíme stany. Sedíme na terase, popíjíme víno, a probíráme dnešní zážitky.

27.9.09
Ráno je rosa jak hrom, stany jsou mokré. Přesto balíme a v 9,30 hod vyrážíme po žlutkách na silnici č.5, a pokračujeme podle řeky Savy do města Celje. Tady se sice chvíli motáme, ale Michal to má těžce pod kontrolou, a nakonec nachází nenápadnou odbočku na 447. V Žaleci jedeme doprava po 451 a pak po 4 směrem Dravograd. Pomalu se blížíme k hranicím, ale náhle Michal odbočuje doleva, na 226. Jedeme po super silnici, s krásným povrchem, přes kopečky, tak to docela pálíme. Modrá cedule a jsme v Rakousku. Napojujeme se na 82, a pak na 92 a jedeme na sever. Vesnice jsou uklizené a zemědělské usedlosti vyšperkované. Vjíždíme mezi Alpské velikány a už se těšíme do kopců. Z 317 v Scheiflingu odbočujeme na 97 a po 20 km doprava na horskou silnici vedoucí na Solkpas, 1790 m.n.m. No, silnice kvalitou nic moc, ale mýtné se neplatí, což je v Rakousku docela vyjímka. Stoupáme až na vrchol a stavíme a fotíme.

Dolů je silnice už dobrá, a tak si sjezd s mnoha zatáčkami užívám.

Dole se napojujeme na 320 a pak doleva na 145. V Bad Aussee odbočujeme na Jezerní lázeňské městečko Hallstatt. Prohlížíme si přístav a obdivujeme krásné scenérie hor a jezera.

Původně jsme chtěli tady někde zakempovat, ale Honzu už pálí paty, a že jede na zátah domů. Vracíme se na 145 a dostáváme se do totální zácpy. Stojíme asi 20 minut v dlouhém tunelu, je tam smrad a vedro. Chytáme se nějakého místního motorkáře, a celou 20 km kolonu předjíždíme. Z  Gmunden jedeme po žlutkách až do Linzu, kde je kemp. Honza nám mává, a odjíždí. Jdeme na večeři, a výborný Vídeňský řízek a 2 pivka dodávají sílu na stavění stanu. V 23 hod přichází SMS, že je Honza v pohodě doma, tak jdeme spát.

28.9.09
V noci prší, ale ráno mezi mraky vykukuje sluníčko. Michal se opět posmívá mým ranním rituálům s vařičem a teplým čajem. Balíme, a jedeme na nákup do Luise. Kupuji si nové rukavice, a Michal s maminou dlouho vybírají spoustu věcí. Nakonec platíme, a vyrážíme přes centrum směrem na hranice a Vyšší Brod. Tam bereme benzín, a jelikož je hezky, tak se domlouváme, že to vezmeme přes Albrechtice u Písku, a navštívíme naše kamarády Naďu s Rudou. Jedeme podle Vltavy do Českého Krumlova. Vodáků je na řece ještě dost, asi využili slunečného počasí. V Kosově za Krumlovem stavíme, a jdeme na oběd. Ve 14 hod přejedeni vyrážíme směr České Budějovice, a potom po 105 okolo Temelína do Týna nad Vltavou. Tady doleva na 159 a už troubíme U Rudy před domem. Vyprávíme si zážitky, a pak se rozloučíme a jedeme do Písku a po 4 směrem na Prahu. Jelikož se vracejí chataři a chalupáři domů, tak je z Čimelic kolona až do Příbrami na dálnici. Opatrně předjíždíme, a na dálnici jedeme, co to jde. Na Zbraslavi se dáváme Břežanským údolím a ve Zlatníkách se loučím s Michalem a jeho maminou. Za půl hodinky jsem doma.

Závěr:
Celkem jsem najel 2080 km, a celkové náklady 150 E. Bylo to sice takové vše narychlo, ale prvotřídní poježděníčko. Velký dík patří Michalovi, který měl celou trasu předem připravenou v GPS, ani jednou nezaváhal a vodil nás takovými silnicemi, které by se v mapě těžko hledali. Takže zase někdy.

Napsal Zdeněk