Off-road fichtel day 13.1.2007

Před rokem jsem se nadchnul při sledování pořadu Auto-moto-revue,
kde byl příspěvek v Auto Moto Revue z 28.1.2006: Off-road fichtel day 2006.
Jelikož mé nadšení v průběhu roku neopadlo,
tak jsem koncem listopadu 2006 začal stavět můj závodní speciál.
Mým nadšením jsem nakazil další blázny, a tak nakonec jsme jeli na Off-road fichtel day 2007 dvěma autama. Tranzitem jsem jel já, taťka, Jirka D., Martin S. a jeho kamarád Petr. Vezli jsme fichtla a veškeré potřebné věci k závodění. Když jsme dorazili na místo (Automotoklub v Soběslavi), tak jsme našli poslední místo v hlavním depu a začali se chystat. Já šel stát frontu na startovní číslo a transpordér pro počítání ujetých kol, Jirka fotil konkurenční stroje...

Náš závodní speciál před závody - fotil Láďa...

a střídal mě ve frontě. Ostatní pokukovali a nasávali závodní atmosféru.
Zaujal nás opravdu originálně přivezený závodní speciál...

Po zaplacení startovného (100,-Kč) a zálohy na transpordér (500,-Kč) jsme vyložili věci a já se oblékl do závodního a nasadil pro recesi speciální přilbu s výstražně blikajícíma světlama, kterou vymyslel a vyrobil Petr. Pak jsme se společně vyfotili, já si poprvé skočil na skokánku v cílové rovince a okolostojící se otáčeli jako bych tam byl jediný blázen...

K mému milému překvapení se ke mě přihrnuli Láďa s Pavlínou, jediní oni z našeho motogangu mě přijeli podpořit...

K závodu se zapsalo celkem 181 závodníků a na všechny se nedostali transpordéry (měli jich jen 140). Jelo se na dvě rozjížďky po dvaceti minutách. V každé byla polovina všech závodníků. První rozjížďka s první polovinou závodníků mi dala možnost si důkladně prohlédnout úskalí trati, protože jsem měl až startovní číslo 129. Po dojetí této rozjížďky vyhlásili prvních 45 závodníků, kteří měli nejvíce ujetých kol a díky tomu postupovali do finále. Ostatní šli vrátit transpordéry, které si vyzvedli Ti, na které se nedostalo. A mohla se jet druhá rozjížďka. Těsně před ní dorazila v druhém autě Petra (manželka) a Janičkou a Kubíkem a včas mi začali fandit...

Po startu jsem vzal pořádně za heft a zakusil mé první závody na vlastní kůži...

Po dojetí této rozjížďky jsme v depu očekávali mé umístění. Dojel jsem na 30. místě, takže byla radost veliká, že jsem se vůbec kvalifikoval do finále. Utáhl jsem řidítka, zkontroloval svíčku, trysky a dotažení důležitých šroubů a matek. Před finálovým závodem jsem se cítil po 20 minutové rozjížďce dolámaný, bolelo mě všechno a bál jsem se, zdali vydržím jet hodinu finálový závod. Naštěstí hned po startu (jelo 94 závodníků) jsem se cítil dobře a únava se ztratila.

Pár kol po startu mi začal fichtl vynechávat a jel na 2/3 výkonu. Po pár dalších kolách to přestávalo jet úplně, tak jsem vjel do depa a Jirka hned přiběhl, cože se děje.Tak jsem mu v rychlosti popsal, co to dělá a pustil se do kontroly trysek, svíčky a předstihu (vše bylo v pořádku). Jirka mi zatím namíchal benzín a dolil nádrž. Tušil jsem, že je přicpaný přívod paliva a mohla by to vyřešit plná nádrž benzínu a tím i větší tlak do filtrů. Naštěstí se to potvrdilo a já se ztrátou několika minut v depu pokračoval dál. Jelo to poté celkem slušně, ale ne na 100%.
Jel jsem pak jako drak...

K vidění byla nejedna speciálně upravená helma...

Trať se jela částečně na asfaltce a větší část na louce. V jedné delší pasáži jsem jezdil s vytočenou jedničkou a na ní jsem si ověřil, že mé aktivní chlazení funguje dobře a nepocítil jsem úbytek výkonu. Nejnebezpečnější bylo esíčko, tvořené přejezdem z jedné asfaltky na druhou cílovou přes travnaté převýšení ve kterém byl podélně uložený velký dřevěný hranol, který byl po tolika kolech hodně odhrabaný a osmýkaný. Najíždělo se na něj šikmo a hodil vždy motorku skoro o půl metru na stranu. Bylo tam spousta karambolů

a já raději pouštěl rychlejší a poté, co jsem obhlédl konkrétní situaci, tak jsem si vybral nejvhodnější stopu a případné srážky objížděl. Vůbec jsem nevnímal čas a jen ujišťoval Jirku u cílového skoku kývnutím hlavy, že mi to jede. Pak se mi fichlt začal asi 100 metrů před cílem dusit a já tušil, že se přívod benzínu ucpal úplně. Naštěstí jsem si všiml šachovnicového praporku v cíli a dostrkal nohama skomírajícího fichtla přes cílový skok. V depu jsem si oddechl a jásal, že jsem to já i fichtl vydržel...

Vydrželo i mé aktivní chlazení motoru a všichni jsme se tomu smáli.
Vyhlásili prvních deset míst a my ostatní čekali na výsledkovou listinu. Dojel jsem finále na 56. místě!!! Super. Můj první závod jsem ve zdraví absolvoval a i stroj vydržel - až na ucpaný přívod paliva a pár prasklých drátů v zadním kole po skocích na které není fichtl stavěnej...
Doma jsem zjistil, že v benzínovém filtru je cenťák bahna a proto neprotéká žádný benzín do karbecu - no prkotina... chachacha...Užili jsme si skvělý den plný báječných zážitků a hlavně nasbírali spoustu inspirací, jak vylepšit fichtla a tak se třeba příště umístím lépe... V příspěvku z Auto Moto Revue 18.8.2007 jsou záběry pro nadchnutí : Fichtl Day 2007...
Doporučuju shlédnout ...

Napsal Jirka

Zpět