Při cestě domů z Neuschwansteinu jsme domluvili, že se Silvijka přijede podívat na ochotnické představení, kde hraje Martin a které se koná každoročně v Sázavě. V pátek skutečně přijela společně s její sestrou a mamkou. Byli to asi nejvzdálenější diváci... Po nádherném divadelním představení jsme při loučení naplánovali s Jardou výlet na motorkách. Silvijka byla jako vždy pro a dostala od sestry a mamky svolení... V sobotu ráno bylo pošmourné počasí, ale jak se blížilo poledne, tak se protrhávali mraky a vykouklo sluníčko. Také se příjemně oteplilo. Hned odpoledne jsem vyrazil k Jardovi. A spolu jsme jeli do Prahy, kde jsme přepadli Silvijku...

Shodli jsme se, že pojedeme na výlet do Křivoklátských lesů.Nasadili jsme si přilby...

A hurá na výlet. Z Prahy jsme jeli přes Radotín, Černošice, nádherně vybarvenou podzimní přírodou v okolí Karlštejna, kde jsme si vychutnali spoustu báječných zatáček. Pak jsme podjeli dálnici v Berouně a naši první zastávku jsme udělali až v Křivoklátských lesích...

Bylo úžasné vychutnávat si tu podmanivou krásu padajícího listí, jenž hýřilo kouzelnýma barvama.

Jarda občas pozlobil Silvijku a byl jako štěklidlo...

Znovu jsme si užívali kouzelnou podzimní přírodu a nádherně zvlněné dlouhé roviny v lesích před Křivoklátem. Dole pod hradem jsme zastavili a udělali pár snímků...

U vjezdu do areálu hradu jsme zaparkovali naše oře a já zvěčnil Jardu a Silvijku s pozadím Křivoklátu...

Silvijku je radost fotit, neutíká a pěkně pózuje...

Prošli jsme nádvoří a okoukli je...

Silvijce se moc líbilo klepadlo a chtěla si ho vzít domů místo zvonku...

Cestou zpět do Prahy jsme se zastavili u Meka a dali si něco nezdravého, ale dobrého k snědku. Silvijku jsme pak pustili za odměnu na skluzavku, kde dováděla jako malé bábetko...

Byl to skvělý výlet kdy nám přálo jinak tolik vrtkavé počasí.
Za celé odpoledne přibylo na mém tachometru nádherných prosluněných 267 km.

Napsal Jirka