Už na Slovensku jsme vymýšleli co ještě spolu podnikneme letos, protože sezona nikdy nekončí (pro mě) a chuť nepoznaného láká.Tak padl nápad jet na romantický zámek Neuschwanstein.
Tento zámek je v Německu u města Fussen v Bavorských Alpách poblíž hranic z Rakouskem.Jela naše osvědčená sestava: já se Silvijkou na tandemu, Jarda, Martin a Jirka, který měl na tandemu Tami.
Zde jsou dvě fotečky tohoto romantického zámečku...

Naše výprava začala již ve čtvrtek večer, kdy jsme si dali sraz jak jinak než v hospodě.Jarda jel z práce a cestou vyzvedl Silvijku, která přijela s předstihem z Košic do Prahy a spolu jeli k němu domů.Tam naložili věci na mašinu a jeli ke mě do Sázavy.Zaparkovali jsme jeho mašinu ke mě pod přístřešek a hurá společně Za vodu.Objednali jsme si jídlo a v zápětí dorazil Martin.Napapali jsem se dosyta a nabumbali co hrdlo ráčilo.Jirka s Tami bohužel nedorazili...

Ráno jsme místo v devět vyráželi až v půl desáté - jako obvykle ...

Vyrazili jsme na dálnici a po pár kilometrech jsme stavěli a nandavali všichni nemoky.Začalo totiž poprchávat a vůbec pěkné počasí na mašinu vypadá jinak než právě bylo.Pak jsme valili přes Prahu, Plzeň až na hranice kde jsme dali pořádný oběd a bohužel i více jak hodinové zdržení.Stále více pršelo a bylo hnusně.Mazali jsme to okolo Regensburgu na Mnichov, kde jsme kapánek bloudili a ztratili další hodinu.Nicméně po vyčerpávající jízdě jsme skoro za tmy našli Hohenswangau.Na poslední chvíli jsme měli štěstí a našli sice dražší ubytování, než jsme si plánovali, ale zato v centru dění.Zde je naše sešlost na balkoně.

A na tuhle krásu jsme zírali ... Neuschwanstein v noci...

Druhý den ráno jsme ocenili vydatnou snídani, která byla v ceně noclehu...

Nastudovali jsme plánek místa a zjistili, že tu není jen zámek Neuschwanstein, ale jsou tu zámky dva a ne jen ledajaké.Zde jsou informační letáčky:

Na tento ubytovací útržek jsme dostali slevu na vstupném 2 Euro.

Koupili jsme si lístky a už přitom jsme se divili, že se nás ptají i na naši řeč.Zde jsou obě vstupenky:

Jako první jsme navštívili zámek Hohenschwangau...

Nádherný pohled při vstupu hlavní branou...

Martin šel jako otužilec v kraťasech...

Prohlídka nás dostala...Přesně na čas nás turniket pustil na vstupenku dovnitř a hned u vstupu jsme dostali kouzelné sluchátko, které na nás mluvilo česky a přivítalo nás...Opravdu jako v pohádce.V každé místnosti nám povědělo dopodrobna vše a my byli unešeni.Ve skupině byly různé národnosti a každý poslouchal výklad ve svém jazyce.Bomba...Bohužel byl uvnitř přísný zákaz focení...

Nahlédli jsme také do zámecké kuchyně...

Viděli jsme obřadní síň...

A obdivovali bazén s teplou a studenou vodou...

Také nás zaujala mimo jiné tato fontánka...

Cestou dolů se nám ukázal impozantní Neuschwanstein...

Ale nejdříve jsme se najedli v restauraci...

Než jsme mohli jít, shlédli jsme stáda skotu, jež vedli z horských pastvin na zimu do chlévů...

Výšlap nahoru byl "pěkný", půl hodina ve slušném tempu do pěkného stoupání a Jarda zkusil...

Cestou jsme minuly pěknou hospůdku...

A to už byl nad námi vysněný Neuschwanstein...

Nádherná vstupní brána byla naším přístřeškem v dešti, než jsme mohli dovnitř...

Zaujal mě pes nad dveřmi a mě neznámý nápis...

Prohlídka byla stejně úžasná jako na protějším zámku...Obdivovali jsme poutavý výklad v češtině stejně jako krásy zámku.Celkový dojem byl naprosto dokonalý...

V tomto hotýlku jsme bydleli a mašiny měli zaparkované pod balkonem a přikryté plachtou...

Po návratu jsme opět pokecali na balkoně...

A kochali se výhledem na zámek...

Večer jsme zašli na večeři a divili se, že nás vyhánějí už v deset a zavírají...Takhle omezovat ožraly...

Jirka se s Tami k sobě měli...

Nedělní ráno nás přivítalo ukrutnou zimou, mokrou silnicí a olověnou oblohou z které naštěstí nic nepadalo.Nasnídali jsme se, a po zaplacení naložili naše mezky a hurá domů.No co nám v té zimě zbývalo, že?Po necelých 80 kilometrech jsme před Mnichovem udělali první zastávku a pokoušeli se dostat z motorky...Byli jsme skoro přimrzlí...Stačilo se ale ohřát na Martinově SVčku o teplovodní potrubí, proběhnout se a jelo se dále.Až skoro u Regensburgu vykouklo sluníčko a nám se pomalu zlepšovala nálada.Nejlépe je to vidět zde na fotce...

V Praze jsme vysadili Silvijku, všichni jsme se rozloučili a rozjeli se do svých domovů...