Naší letošní výpravu na Slovensko lze nazvat jedním slovem mejdan...
Vyrazili jsme v sobotu ráno asi okolo deváté hodiny směr Čáslav, Vysoké Mýto, Moravská Třebová.
Pak jsme jeli přes Olomouc,Hranice a navštívili skanzen v Rožnově pod Radhoštěm a prohlédli si dřevěné stavby v něm.
Návštěva u Míry, mého kamaráda z vojny proběhla u něj doma nad šálkem čaje se zákuskem a poklábosili jsme o všem možném...
Stanovali jsme v kempu poblíž Frýdlantu nad Ostravicí a na večeři jsme poctili návštěvou místní hospůdku... Tento den jsme
najeli 346km.
V neděli jsme vyrazili směr Žilina a zastavili u vodní nádrže Šance u které jsme udělali přestávku, porozhlédli se po
krajině a udělali pár snímků...
Po překročení hranic jsme upalovali přes Žilinu v oblačném počasí na oběd do vyhlášené hospody Harley Pub ve Vrůtkach. Jen co
jsme dorazili, začal pěkný slejvák a my si v pohodě cpali břicha dobrotama.
Po vydatném obědě přestalo pršet a my spokojení vyrazili dále.
Projeli jsme Dolný Kubín,zastavili u vodní nádrže Orava a namířili k Liptovské Maře. Okoukli jsme ceny v kempu a jelikož bylo
ještě brzo tak jsme zamířili do termálních lázní v Bešeňové.Tam jsme se s klukama naložili do té nejteplejší lázně (36-40°C)
zatímco Silvijka si malovala křížovky. Při našem odjezdu z parkoviště nás oslovil starší pán a nabídl nám přespání v
soukromí. Dohodli jsme cenu (byla nižší než v kempu) a jeli za ním do vesničky Sliače. Ten den jsme najeli pohodových 278 km.
Večer při parkování motorek za barákem jsem nabídl pomoc majiteli při sečení 7 arů louky a druhý den jsem vstal v 4:30 a již
v 7:30 bylo pokoseno. Dostal jsem najíst a šel vzbudit ostatní...
V pondělí při placení za nocleh (á 150,-Sk) jsem dostal zpět 100 Sk za pomoc... Pak nám ještě doporučili návštěvu jejich
supermoderního kostela za 50 Mega, který si místní vybrali místo plynofikace O))). Tam jsme ze srandy zosobášili Martina ze
Silvií a od té doby jsme si je dobírali...
Je to tak moderní kostel, že i samootevírací vchodové dveře byli jen malý zlomek našeho údivu nad tím vším co jsme spatřili.
Pak jsme již směřovali přes Liptovský Mikuláš do Vysokých Tater a zůstali omráčení skutečnou rozlohou polomů. Při cestování
touto poničenou přírodou se Vám svírá srdce...
Navštívili jsme též Štrbské Pleso a poobědvali tam v místní restauraci.
Vše začalo dávno předtím, než jsme vyjeli... To, že jsme já, Jarda a Martin sehraní jsme věděli. Jarda ale sehnal ještě
Jirku s kterým vyrůstal na vesnici a chodili spolu do školy a tak věděl, že nezklame. Daleko větší překvapení byla Silvijka.
S touto dívkou z Košic jsem se seznámil asi před 2 roky na SEZNAMCE.SK . Z její strany to byl nevšední zájem o motorky a
ježdění na nich. Vloni si ale netroufala na Korsiku a tak naše letošní změna plánu ze Skotska a Irska na Slovensko ji
zavdalo onu motorkářskou otázku : jet či nejet... Bylo to pro ni velké pokušení i když jak sama psala seděla na motorce jen
párkrát v životě. Ale touha jet s námi a splnit si tak svůj sen byla silnější než obava, zdali nám nebude na obtíž a zdali
to s námi zvládne... A tak skutečně přijela v pátek a trošku nás při večerním grilování okoukla.
Já se Silvií na Yamaze
XJR 1300, Jarda na Suzuki
GSF 1200 Bandit, Martin na Suzuki SV 650 a Jirka na Yamaze TDM 850. Naše první zastávka byla na oběd v Studené Loučce.
Projeli jsme Starou Ľubovňu a zamířili do Hromoše, kde jsme byli napůl ohlášeni u tetky. Ten den jsme najeli 193 km. Postavili
jsme na noc stany.
Popovídali jsme si s tetkou a udělali pár snímků pro naše příbuzenstvo. Byli jsme bohatě pohoštěni a dovolená začínala
připomínat návštěvy příbuzných a mejdany.
Povozili jsme malé kluky po vesnici, kteří zde byli u ní na prázdninách, a tím vzbudili patřičný rozruch. Večer jsme zapadli
do skvělé místní hospůdky, kde jsme to pěkně rozjeli a rozproudili zábavu tak, že si tom netroufnu ani psát... Ještě,že nás
Silvie doprovodila do stanů...
V úterý jsme po báječné snídani od tetky zapakovali naše věci na mašiny, poděkovali za vše, rozloučili se a vyrazili přes
Bardějov směr Dukla. Prohlédli jsme si údolí smrti s tanky a děly.
Pak jsme navštívili památník bitvy na Dukle.
Z Dukly jsme chtěli dojet na Zemplínskou Šíravu, ale začalo pršet a my oblékli nemoky a začali hledat nejbližší ubytování.
To jsme nalezli v Bžanech u vodní nádrže Velká Domaša. Letošní počasí udělalo své a tak byli rádi, že tam někdo chce
přespat byť jen jedinou noc. Letos totiž všude, kde jsme byli měli liduprázdno. Ten den jsme najeli 168 km.
Silvijka ve volných chvilkách odepisovala na SMSky a nebo chatovala...
Na pokoji nás napadlo s Martinem a Jirkou, že jsme slyšeli o Čierne pri Čope a Jarda z toho byl hotovej a nechtěl o tom ani slyšet, že bychom tam jeli. Našli jsme,že na mapě je to téměř nejjihovýchodnější vesnička a bylo rozhodnuto. Jedeme tam a musíme se vyfotit pod značkou.
Středa. Radovali jsme se z tohoto bláznivého nápadu při jízdě jako malí kluci. Jeli jsme přes Michalovce a když jsme tam
dorazili, tak Jarda stále vzdoroval našemu nadšení a nechtěl se s námi ani fotit. My byli nadšení...(blázni jsou taky lidi)...
Pak jsme ještě chtěli z hecu zajet k Ukrajinským hranicím, ale Jarda to vtipně stočil a tak jsme projeli obloukem jenom
Čiernou nad Tisou a jeli konečně na Zemplínskou Šíravu. Tento den jsme ujeli 232 km.
Sehnali jsme ubytování v pěkné dvojchatce, okoukli zázemí (restaurace,WC,bazén,bar...) a vyrazili se koupat.
Byl podvečer a vykouklo na nás i sluníčko. Pustili nás do bazénu už bez placení a za námi se začali k prázdnému
bazénu trousit další vodomilové. A když nám zakázali skákání do vody, tak jsme proti sobě bojovali jako rytíři na koních,
dělali pyramidy a další blbiny...
Ale jinak když se pěkně koukáme a usmíváme, tak vypadáme jako hodní hoši...
Večer jsme to pěkně roztočili v baru, kde měli JukeBox a my byli ve svém živlu. Nacpali jsme tam nekřesťanské peníze a večer hrála jen česká muzika - Kabáti, Michal David, Ivan Mládek, Iveta Bartošová... Rozjeli jsme to tak parádně, že se k nám přidali servírky a přišel i šéfkuchař z kterého se vyklubal milovník starých českých seriálů a společně jsme pařili asi do půl třetí.
Čtvrteční ráno bylo jako každé jiné. Klukům se z vyhřátého spacáku
prostě nechce...
Došli jsme si do restaurace na vydatnou snídani, kde pospávali naše servírky a po snídani se i ukázal šéfkuchař, který vypadal jako náměsíčník.
Tady jsem si vyfotil naší chatku a zaparkované mašiny vedle ní.
Asi po desáté hodině jsme zabalili a naložili naše věci na mašiny a hurá do Košic.
Z Košic je totiž Silvijka a tak jsme se pozvali k nim na oběd a museli trochu napravit motorkářskou reputaci,
jelikož podle nich jsou prý motorkáři pokérovaní týpci na hrozných dunivých strojích a vůbec vyvrhelové všeho
schopní (to my teda taky ...). Silvijka cestou dumala, zdali jí rodiče ještě pustí s námi zpět do Prahy kde má sestru.
Původně s námi totiž jela od nás a chtěla zůstat doma v Košicích. Jenže cestou se jí to čím dál více zamlouvalo a rozhodla se
jet s námi i zpět (všech se nás zeptala jednotlivě, zadali nám to nebude vadit o)))...). No zapůsobili jsme asi dobře, dostali
jsme nejenom oběd - polévku, halušky s bryndzou a slaninkou (Jarda si poručil kuřátko) , ale pak bylo i kafíčko. Museli jsme
vyprávět odkud jsme, co děláme, jak se máme, proč jezdíme na mašinách... Prostě výsledkem bylo, že Silvii nebránili a tak s námi mohla
pokračovala zpět. Zde je náš společný snímek - fotí Silvie.
Ještě fotečka rodičů se Sijvií...a jedeme dál...
Cestou jsme viděli zámeček Krásnou Horku a navštívili ho. Jenže když jsme se vyškrábali nahoru, tak jsme zjistili, že další
prohlídka je skoro za hodinu a tak jsme to vzdali a nafotili jen pár fotek.
>
Další domluvená zastávka byla Rožňava. Odtud je má další internetová kamarádka Jaruška. Nikdy jsme se neviděli, ale přivítání
bylo, jako bychom se znali odmala.
Dohodla nám ubytování v místním SOU, kde měla kurs na PC a mohli jsme zaparkovat mašiny k ní do učebny - to byla šou...
Tento den jsme najeli 153 km.
Večer jsme zapluli do nejedné dospůdky včetně Jarušky a rozjeli další veselé příběhy z natáčení...
Jestliže smích léčí, tak jsme
po tomto večeru nesmrtelní...
V pátek ráno byla další šou dostat mašiny po schodech dolů...
Nicméně k pobavení Jaruščiných studentů a kolegů se přesun zdařil a já musel svézt Jarušku na mašině a tak jí trošku
přiblížit co se na ní dá zažít...
Rozloučili jsme se a vyrazili do Nízkých Tater. Přes Revůci,Brezno do Banské Bystrice. Cestou nás přepadli přeháňky a ochladilo se.Skočili jsme do nemoků a v Banské Bystrici našli restauraci s předzahrádkou a výhledem na mašiny. Naobědvali jsme se a vyrazili do Velkého Lapáše. Přes Zvolen, Žiar nad Hronom, Žarnovicu a Zlaté Moravce. Po cestě se oteplilo a my sundali a uklidili nemoky. Velký Lapáš je malá vesnička pár kilometrů od Nitry. A v něm jsem chtěl navštívit Martinku. To je dcera tetky co jsme byli u ní v Hromoši. Když nám bylo asi tak 12 let, tak byla u nás na prázdninách a my u ní. Byl jsem nejistej, zdali jí vůbec poznám. Ale jak se objevila ve dveřích, hned jsme se poznali a přivítali se.
Všechny nás ubytovala po baráku a pohostila jak se patří. Vyprávěli jsme si o všem co se u nás obou změnilo a zavzpomínali na ony prázdniny.Večer jsme zašli do hospody. Ten den jsme najeli 267 km.
Sobota nás přivítala slunečnou oblohou. Martinka nám přichystala královskou snídani
a po ní jsme naposledy naložili naše věci na mašiny. Následovalo loučení a vzhůru do sedel. Jarda nás vedl přes Nitru, Trnavu, Brno a kousek za ním jsme na dálnici zastavili u Aralky a dali oběd. Všichni zvolili klasická česká jídla. Počasí bylo vrtkavé a tak jsme raději hupli do nemoků. Pak jsme upalovali po D1 na Prahu. Na poslední zastávce u benzínky jsme udělali naší společnou fotku a rozloučili jsme se.
Jarda s Jirkou sjeli na Kácov, Martin v Ostředku na Sázavu a já se Silvijkou dorazil do Prahy. Vysadil jsem jí poblíž Vyšehradu, kde bydlí její sestra. Odpoledne jsem strávil s rodinou v Praze u rodičů a večer jsem teprve jel domů do Sázavy. Ten den jsem najel 445 km.
Celkem jsem natočil 2086 km a XJRko si spapalo asi 3 deci oleje...
Byla to super dovolená, kde jsme se v jednom kuse smáli a užívali si ...
Napsal Jirka.